Nikdy

Usínám a nevím proč

Umírám a nevím nač

Jsem smutná a prázdná

Bez lásky a sama

Ten pocit je uvnitř mně

A já netuším proč sžírá mne

Je to láskou, co nemohu mít

Přetvářkou, co on musí chtít?

Je  mne čím dál míň, nevím jak to zastavit

Snad jen tím, že chtěl by mě láskou zachránit

Ale nedoufám, protože se to nestane

To se radši do země propadne

Jeho slova bolí

Jsou jako stádo koní

Jsou jako oheň, co pálí

A spaluje mé mládí

Já musím zapomenout na vše krásné

A myslet jen na to špatné

Myslet na to, co udělal

A jak mě ponižoval

Já nechci, ale musím

Však nevím, kdy to zkusím

Měla bych hned, nevím jak

Měla bych hned, tak pověz jak?

Já nechci nic než lásku

Jen něhy a pochopení trošku

A když to chci, tak chci to taky vracet

Ne jen to krásné utrácet

Miluju ho a co z toho mám

Už dva roky doufám a čekám

Mám čekat navždy?

A dostávat se mi má jen hanby?

Proč? Tak řekněte mi někdo proč

Snad toho nechci až tak moc

Já mu nechci nic vzít

Já mu chci ještě jenom dát

Dát to, co mu kluci nedaj

Dát to, co všichni hledaj

A hledám to i já a hledám to v něm

Jenže on jakoby byl kamenem

Já chápu ho

Ale asi málo

Já ho ho nechci klukům brát

To bych ani nechtěla

Já chci, aby mě měl rád

A já ho poznala

Už přestávám doufat, že někdy snad

To štěstí přijde samo

Asi budu muset začít hledat tam

Kde by se nečekalo

Asi jsem divná a proto mě nechce

Asi je jiný a proto můj nebude

NIKDY