Rozumný člověk

Seděl jsem s přáteli v hospodě a diskutoval o vlivu ozónové díry na Amazonské pralesy, či to byl vliv Amazonských pralesů na ozónovou díru? No nevím. Z této nesmírně zajímavé a živé debaty nás vyrušil příchod rozvášněné bandy fanoušků . Jakési Pardubice porazili nějakou Slávii tři ku jedné. Vzhledem k tomu, že jsme se právě dobírali k velmi poučné fázi týkající se fotosyntézy za vysokého UV záření, jsme takovýmto podružným problémům nevěnovali pozornost. Tedy až do té chvíle, než ke mě přistoupil podnapilý fanoušek Slávie, který se mi, ač jsem seděl, díval drze do očí a chtěl abych si mu potvrdil, že rozhodčí byl podplacený, protože jinak jeho oblíbený klub prohrát nemohl. Vzhledem k tomu, že jsem onu situaci neviděl, neznám pravidla oné hry a jméno Slávie mi spíše připomíná kavárnu podle, které zřejmě ono mužstvo pojmenovali, jsem mu nemohl říci nic, co mě chtěl. To ho rozlítilo a začal mi vyhrožovat fyzickou inzultací a to takovými slovy, že jsem se musel několikráte poradit s přáteli, abych zjistil o co vlastně jde. Přesto, že mi vyhrožoval věcmi, jíž anatomie člověka není schopná, jsem mu musel odvětit, že mě vůbec nezajímá jeho klub, který jak jsem se náhodou dozvěděl už několikrát byl málem nejlepší v nějaké pivní lize ( asi soutěží v konzumaci alkoholu – to by vysvětlovalo ten výsledek – domácí mužstvo prostě vypilo o dva sudy více než hosté). Po této mé rozumné odpovědi následoval jeho pokus změnit mojí stavbu těla zcela nepřiměřeným způsobem. Vzhledem k tomu, že byl opilý měl jsem dostatek času promyslet si situaci a možné varianty. První byla, že se nechám zbít, nevypadal příliš silně, takže tato varianta by vyžadovala dost času a opatrnost abychom náhodou něco nepoškodili. Druhá možnost by byla se bránit, měl jsem fyzickou převahu a moje reakce by byli mnohem lepší než jeho, bohužel by asi došlo ke značné devastaci restauračního objektu, jeho a z toho plynoucí nutnost zaplatit škody a bolestné. Jsem rozumný člověk a tudíž jsem si vybral variantu, která ve svém celkovém úhrnu bude pro společnost a tudíž i pro mne lepší. Nechal jsem se zbít.

Když jsem se po třech dnech konečně probral v nemocnici, přišel za mnou na návštěvu můj jediný opravdový přítel a kolega z práce. Přinesl špatnou zprávu. Naše oddělení bude rozpuštěno my přeřazeni na jiná místa. Jeden z nás dvou měl přejít do oddělení marketingu a pro druhého by zbylo místo nočního údržbáře. Protože mám daleko delší praxi a také pracovní výsledky měl bych dostat místo v marketingu. Bohužel také vím, jak je můj přítel nešikovný v manuálních pracích. Udělali jsme si takový malý finanční rozbor situace a po přihlédnutí ke všem pravděpodobným škodám, jež by způsobil jako údržbář a mému finančnímu přínosu jako marketingového experta a opačné variantě jsem dospěl k číslu 5231, což znamená roční ztrátu pro podnik. Jsem rozumný člověk a toužím po co nejvyšším výkonu naší společnosti. Bylo rozhodnuto. František, jak se můj kamarád jmenuje, mi ještě ochotně pomohl sepsat žádost o místo údržbáře a slíbil, že ji hned zítra zanese na personální oddělení. Jsem mu vděčný, že si s tím nemusím už dělat starosti.

Dny v nemocnici ubíhali svým tempem. každé ráno vstát, poklidit si po sobě ( sestřička neměla na starosti jen mě a já si aspoň mohl cvičit svoji obratnost ve stlaní s oběma rukama v sádře), pak vizita, dva tucty křížovek, oběd, návštěvní doba - bohužel dosti osamělá. Lenka, má přítelkyně, mi vzkázala po Františkovi, že má mnoho práce a nemůže mě přijít navštívit. O to více jsem se těšil domů za ní. Byla mým světlým středobodem života. Konečně nastal ten den, kdy mě pustili domů. Pravda musel jsem trochu pozměnit svůj chorobopis, ale naštěstí se mi podařilo přesvědčit zdravotní personál, že jsem již dokonale zdráv a má těžká zácpa je již vyléčena. Pravda zřízenec se trochu podivoval nad skutečností, že jsem se nemohl příliš ve svém sádrovém krunýři pohybovat, ale nic nenamítal. Bydlím od nemocnice slabou čtvrthodinku pomalé chůze, takže mi nedělal problém se během pěti hodin dopravit až do bytu. Když jsem vpadl dovnitř ( a to doslova) překvapil mě akutní nedostatek nábytku v pokojích. Naštěstí se vše rychle vysvětlilo. Lenka se všemi svými a mými věcmi odstěhoval k Františkovi. Bohužel ne proto, že by se doma sama bála. V dopise mi rovněž sdělovala, že trošku přečerpala náš společný účet. To jsem nevydržel a zavolal jsem jí. Byl jsem připraven ji zdrtit argumenty, aby se vrátila. Musela vědět, jak moc ji miluji. Telefonát byl krátký bouřlivý a úspěšný. Vše jsme si vysvětlili a bylo jasno. Jsem rozumný člověk. Pochopil jsem, že úspěch spočívá v štěstí lidí. Já se svojí novou prací bych nebyl schopný Lenku učinit šťastnou, kdežto František ano. Na vrácení úspor jsem netrval, já moc peněz teď potřebovat nebudu, ale oni ano.