Ta naše milá paní Depka

Ano, opět ta ,,deprese" ! Válím se na zemi mezi hromadou posmrkanejch kapesníků (ještě z mojí bejvalý chřipky) a mezi úkoly z bižule, na který upřímně řečeno seru z vysoka. Zažily jste někdy ten pocit? Že se na to všechno můžete 14,15 ? Já ho tedy prožívám nějak často. Ty úkoly bych asi měla fakt už udělat...No, nic. Zase to škrábání na dveře. Kdo to asi může být? Samozřejmě můj nadrženej pejsek Andik. Chudák, ani si nemůže vrznout. Prej by to pak bylo horší a byl by, jak ,,stíhačka". No, myslím si o  tom své...Tak nechám Andika Andikem a jdu k PC. Otvírám icq, kde mi okamžitě píše jakejsi pošuk. Prej mě strašně miluje a nemůže beze mě žít. Opět si o tom myslím své. Odpojuji se a jdu se kouknout do kuchyně, jestli aspoň tam mě něco uspokojí. Samozřejmě si s řízkem starým zhruba tejden a čokoládou propadlou  dva roky moc nevystačím. Pouštím televizi, kde opakují ordinaci. Hmmm, u Pusenskýho to nějak vázne. Chvíli se to dokonce zdálo býti i zajímavé, ale jakmile do toho vstoupila hysterka Barnová, okamžitě to vypínám. Tak to jsem si to odpoledne zase užila. Tak se mějte a já jdu tvořit.....čtenářský deník. Fuj !

---