Diary of Darkness Madman

Je to takový úvod a začátek mého diáře...mého života...a mých pocitů,postřehů,poznámek

Je ráno a já právě vycházím do na bus do školy...klapi klap proto, protože jdu ve svých nablejskaných koních, dovoz Itálie...

pro ty kdo neví, co jsou koně, tak to jsou ty boty, co poslali elienovi rodiče z ameriky - Pelíšky...rozdíl je jenom v tom, že já mám černý...

je bláto, takže se dlouho blýskat nebudou...ale to se dá v březnu čekat...

klapu si po ulici a než zahnu za roh, tak jako každý den pozdravím pána, kterého ani neznám, ale už je to takový rituál...

v poslední době tu neznám víc a víc lidí...což je znakem fungující celoroční migrace...narozdíl od ptáků, kteří migrují jen na jaře a na podzim...

a tak jdu dál...často s písničkou...a nebo s pootevřenou pusou když naplno oddechuju abych stihl autobus...

jdu kolem areálu...kdysi to bývalo dějiště nejrůznějších akcí...nyní je z toho řekněme parkovište se sklony k vrakovišti...

když dojdu k busu, tak už tam většinou stojí pár mladších známých a průběžně dochází další…

když po několika minutách dochází i bývalí spolužáci a o rok mladší známý, tak aniž by si to kdokoliv uvědomoval, utvoří se kolečko…podotýkám jenom z kluků…od těch nejmladší až po nejstarší…

na pořadí nezáleží…protože pořád stejně někdo odchází a přichází…našim směrem jedou každý ráno čtyři busy…jezdíme většinou třetím a většinou býváme nejhůř druzí…myslím v cíli…šumperk mototechna

potom jdu s nima většinou přes město a naproti pasáži se rozejdem každý na druhou stranu…

vyjímečně čekám do pětačtyřiceti na zábřežák…protože ním přijíždí kamarádi a kamarádky…překvapivě ze zábřeha…

když se tak stane, tak nejdem přes město, ale rovnou nahoru ke kostelu…kde se rozdělíme a jdeme každý svou cestou…

potom přicházím do školy často sám a občas v doprovodu některého ze spolužáků…

 

 

 

 

 

Večer když se vracím domů z knihovny, vcházím do naší ulice a snažím se myslet na to že všechno bude dobrý…neuvidím v oknech duchy zemřelých...ani trosky položivých

tahle ulice byla vystavěna těmi kdo přežili druhou světovou válku…a jejich potomky…

co bylo podivné, že v ulici byla u starších obyvatel převaha vdovců…což jsem z části přisuzoval slovům jednoho z nich, který se domníval, že je to prokletí…dnes již nežije

naproti nám bydlel fašistický udavač…každý to věděl ale přesto to bylo veřejným tajemstvím…když jsem byl malej a hrál  si u branky s národní vlajkou, kterou měl děda na fotbal, přišel ke mně a prej že mi něco dá…tenkrát sem vůbec nevěděl co to je, ale naši mi to sebrali hned jak přijeli z práce a dali to na půdu…když jsem po letech na to náhodou natrefil, tak jsem zjistil že to byl fašistický štít na zeď…samozřejmě s orlicí a hákovým křížem…jako člověk byl ale na svůj věk…přes 80…abnormálně vitální…ještě v ten týden co zemřel sekal velký těžký špalky na zimu…když si v pondělí nepřišel do místní stravovny pro oběd, tak po něm byla sháňka…a když se dostali dovnitř, tak tam byl mrtvý…nejspíš přes víkend…

na rohu ulice bydlel další vdovec, s ním bydleli dva dospělí synové a  jelikož byl sám alkoholik, tak i oba synové tomu pozděj podlehli…jeden žije tak napůl…nevychází z domu…a stará se o něj soused…druhý se udusil ve spánku zvratky, z jeho syna je narkoman …další synové na tom byly podobně…myslím že bude stačit když uvedu, že jeden umrzl…

vedle nás bydlel překvapivě vdovec se synem a snachou…na venek působil vždycky fain, ale doma to byl tyran…o  čemž svědčí i to, že se jeho žena utopila v moravě…jedna z historek povídá třeba o tom, jak si krátce po svatbě koupila s kamarádkou ve městě halenku a když přišla domů, už na ni čekal  a prej co to má…když mu to ukázala, tak to vzal a hodil do kotle…ostatně jak on sám říkal, žena mu musela účty předkládat do grejcaru…v tom týdnu co zemřel , tak mluvil s takovou zdejší sociální pracovnicí a říkal jí že by ještě strašně rád žil a byl na světě…pak dostal zápal plic, přál si být odvezen z nemocnice domů…v sobotu ráno ho našli mrtvého

naše ulice je plná příběhů…osudů…tajemství…které víme…a které ještě zjistíme…a nebo ne?

 

 

 

 

 

 

 

Šlehají okolo nás…

dnes je otázkou pouze to, kdo může být považován za ďábla…

ve dnech plných lží, podvodů, intrik, zoufalství a čiré zloby…

když jsou ale miliony ďáblů, tak kdo má přijít do pekla a nebude nebe prázdné?

a kam se vytratilo biblické : Miluj bližního svého ?

nikam…pouze se změnilo na : Miluj bližního svého, když se ti to vyplatí, nebo dobře zaplatí…

pod záminkou lásky, přátelství a sblížení lidé přicházejí o své peníze, majetky, domy ale o co přicházejí hlavně jsou city…dostává se jim traumatizujícího zklamání…

jeden z vdovců v naší ulici krátce po smrti ženy ztrácí i svůj život, vzpomínky, svůj dům…

začalo to hned po smrti ženy…když požádal několik sousedů aby mu přišli pomoc s jejími věcmi…když přišli, tak věci už byly uprostřed místnosti na hromadě a skříně prázdné…pak se k němu nastěhovali…dvakrát je vyhodil a potřetí už neměl sílu…

není to tak dlouho co jsem otevřel inzertní noviny a tam viděl jeho dům…jejich dům…protože byl donucen ho na ně přepsat…dělá jim taxikáře zdarma…a asi sám čeká, jak to sním dopadne…

ale jak člověk pozná takovýho pozemskýho satana?

Asi nějak je potřeba být ostražitý…mít oči dokořán a uši nastraženy pro příjem informací…

Informace jsou základním stavebním kamenem dneška…pátku třináctého

Ale není dnes tak trochu každý den takovým pátkem třináctým?…každopádně jak pro koho…jsou lidé kteří mají naopak každý den štědrý den…

Proto jako myšlenky dneška vidím : S poctivostí nejdřív pojdeš

                                                                                       A

                                                                 Jaký si to uděláš, takový to máš …

 

 

 

 

 

Známe to všichni už od pradávna,boje mezi učiteli a žáky.Boje, které nemohou mít vítěze,alespoň ne z dlouhodobého hlediska.

Většinou se takzvaným vítězem stane kantor,čerpající z mnohaletých zkušeností a možností,kterými může studenta umravnit,nebo vytrestat.Otázkou ovšem je proč vidí studenti v kantorovi nepřítele místo studnice vědomostí,z které jim je dovoleno čerpat.Studenti nejspíš vidí možnost čerpat jako povinnost,do které jsou nuceni a jak jim velí jejich přirozenost,

tak se všemu povinnému postaví na odpor.V tomto případě narozdíl od revoluce,to nemůže dopadnout jinak než špatně a student se bude muset smířit s tím,že kantor je šéf a pokud chce odejít s maturitním vysvědčením,bude se mu muset podřídit.

          Co se týče testů a dalších písemných prací,jsou žáci odkázáni pouze na své vědomosti anebo na vynalézavost svou,případně svých spolužáků.Dávno je tomu,když si studenti popisovali části těla v domění,že si kantor nevšimne jejich náhlého silného očního kontaktu s určitou částí jejich těla.Stále a zřejmě na pořád budou nejvíc v kurzu klasické taháky na útržcích papíru,nebo na úhledně zastřiženém taháku(zde jde pouze o pečlivost žáka).V dnešním světě plném počítačů a tiskáren však žáci upouštějí od psaní taháku ručně a modernizace se dostavila i v tomto odvětví,kdy vybraný student tahák ve volném čase vypracuje na počítači a mnohokrát vytiskne.Pro vybraného studenta se může takový proces stát zajímavým businessem při studiích.Problém v tomto druhu výroby taháku spočívá v tom,že všechny výtisky jsou stejné.Jsou předměty jako matematika,kde se to přímo očekává,že vzorce a definice budou shodné a nejlépe správné.Ovšem v předmětech,kde se od studenta vyžaduje vlastní pojetí,(respektive jak danou látku pochopil)je krajně podezřelé,že by všichni studenti pochopily látku doslova a do písmene.Nejhorší případ nastane tehdy,když žák pověřený výrobou,udělá v taháku hrubku,(myslím pravopisnou) a celá třída hrubku opíše,v domění,že je to tak správně anebo to nepostřehnou vůbec.Potom záleží na povaze či zkušenostech,dotyčného kantora.Některý práce ohodnotí jako nedostatečné jiný to přejde a pak se najdou kantoři,kteří na studenty vyzrají a test jim dají další den znovu a oni se sami nachytají.

              Ani o škodolibosti není nouze a nebojím se říci,že občas oboustranné.Člověk se až diví,z čeho může být obviněn a jak daleko sahá kantorova fantazie,jako jednou.Měli jsme zrovna chemii a dotyčná kantorka se netěší zrovna velké autoritě.Mnohokrát chodila po třídě s bílými zády,(od opěradla židle,které studenti z recese potřeli křídou) a potom nemohla utišit záchvaty smíchu o jehož důvodu neměla ponětí.Této kantorce proto pracovala fantazie na maximum a když vyzvala žáka aby otevřel okno,do nějž se dávala provizorní zarážka v podobě vánočního stromku,linul se náhle po třídě zápach hnoje,jelikož zemědělci vyjeli na pole.To ovšem kantorku nenapadlo a žáka obvinila slovy ,,ty si myslíš,že nevím,žes ten stromek nastříkal a s pomocí větru zasmradil celou třídu''.Koukal na ni a nechápe co tím myslí.Všichni měli opět záchvat smíchu nad nespravedlností a dotyčná kantorka se dodnes domnívá,že měla pravdu.Proto se mi povedlo svůj výklad zakončit dalším tématem ,,kde sem se setkal příslovím''.Protože I MISTR TESAŘ SE NĚKDY UTNE.

 

 

 

 

 

 

 

rozlévá se půlnoční

nekonečnou

tmou

 

Každý ho slyší

každý ho cítí

chlupy se ježí

na rukou

Zvuk tónů vyšších

všechny rozlítí

když přitom sněží

na mukou

 

Poslední

Hlas dneška

nezmešká

půlnoční spoj na dráze

Hlas dneška

nezmešká

šíří se přes nesnáze

 

Finální z pazvuků

pár minut je do rána

Chlad mi jde na ruku

do toho tupá rána…

 

Pouze ten kdo se někdy zkusil vžít do kůže toho kým pohrdá, opovrhuje, nebo je mu prostě jen k smíchu má nárok , respektive může podat objektivní kritiku…

já si dnes vyzkoušel práci dealera…sice to nebylo pro žádnou telefonní společnost, nebo něco podobného…a sice mi výtěžek nešel do kapsy…ale jako zkušenost naprosto zvláštní

jenom když bych měl popsat ty pocity a reakce lidí, kteří byly pro příspěvek osloveni…

také bych měl vlastně říct o co šlo…

byla to dobročinná, charitativní akce…Projekt Šance, realizuje od roku 1995 první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, oběti obchodování s lidmi, kteří žijí v ČR v zapomenutí…DĚTI ULICE SE UČÍ PRACOVAT – DEJTE JIM ŠANCI

pod záštitou této organizace, potažmo školy, jsme se vydali po městě s kasičkou a pohledy…za jejichž koupi a odeslání, jste dostali pravděpodobně propisku…pokud to nebyl podfuk…

reakce lidí se opravdu různily…ale v globálu převahovala spíš nedůvěra a nechuť…ale ono se není čemu divit…takových podvodníků je hodně…a navíc teď v době světové finanční krize, kdy se platy snižují, když už vůbec nějaké jsou…

jedna paní dokonce po našem návrhu jestli nechce přispět řekla :,,No, vám určitě hoši…nevypadáte důvěryhodně‘‘…

no a ti další, to byly výmluvy klasického formátu…nemám peníze, nemám čas, na takové sbírky nevěřím…

jeden pán, když jsme mu řekli že je to na děti, konstatoval, že má vlastní…

policisté odmítli přispět s odůvodněním, že poslední dvacku dali za klobásu…

jeden vrstevník se nad námi slitoval a se slovy :,,to si nech‘‘,odmítl pohlednici a vhodil dvě desetikoruny…

jako nejštědřejší se ukázala radnice…tam dávali všichni beze zbytku…a ti co nedali, dali již předešlý den…

ono je to v podstatě koloběh…samozřejmě líp se přispívají peníze snáze vydělané…a proto je potřeba si víc vážit příspěvků manuálně pracujícího lidu…

 

 

 

 

 

---