Země dávných věků

Z té země dávných věků,
poslyšte příběh o ryzím člověku.
Narodily se beze strachu,
podobné si jako dvě zrnka hrachu.
Splétali jim vlasy do copánků,
jedna často budila se ze spánku.
Obě královské byly krve,
pocty patřily však jen té prvé.
V indiánské zemi dávné,
královské dvojčata nemohly být žádné.
Jen jedna být může trůnu nástupce,
ta druhá skončí víc,než trpce.
Ta prvá vzácný dar měla,
budoucnost předvídat uměla.
Však sestra její se zamilovala cele,
do krásného španělského dobyvatele.
Pod srdcem zrálo jí děťátko,
život její měl skončit zakrátko.
Ta,jež viděla budoucnost,
věděla,že láska je víc než ctnost.
Úlitba bohu naplánována byla,
dívka obětována být měla.
Bůh Slunce krutý je,
víru v něj krev oběti zalije.
Věštkyně čistého srdce,
jako oběť rozpřáhla ruce,
dýchala prudce,tak prudce,
do chvíle,než vyrvali jí srdce.
Jménem své sestry láskou,
oděla se smrti maskou.
Obětí boha Slunce se stala,
však život milovat nepřestala.
Dnes znovu mezi námi je ,kdo ví,
zeptejte se ,snad vám odpoví.