Stížnost jedince na bezohlednost okolí

Jiřina Ptáčková

Jana Palachy 44

Holešovice 

Praha

Vážená paní Bauerová.

Jsem již 11 let vdovou. Žiji poklidný a se vším smířený život osamělé ženy. Mám domek na ulici Jana Palacha (dřívější Kosmonautů) pejska a dvě kočičky. Své mazlíčky, stejně jako všechna zvířátka, zbožňuji.

Velice aktivně se starám o biologický chod naší ulice. Přijala jsem zodpovědně práci náhradní matky všech opuštěných tvorečků.  Jsem mnohdy jejich jedinou přítelkyní. Krmím ptactvo, pečuji o toulavé kočičky, krmím zimou zaskočené a vyhladovělé ježečky a snažím se k tomu vést a v témž duchu vychovávat i své sousedy.  Co mě ale nejvíce mrzí je míra nezájmu mého okolí.

Upozorním-li oplzle vyhlížející ženu, vlečící za sebou na smyčce znaveného teriéra,  na práva zvířat, odbude mou snahu o zlepšeních životních podmínek zvířátka mávnutím ruky. A podobných příkladů bych mohla uvést desítky.

Zvíře si ve své dobrotě a lásce člověku nepostěžuje, ba co hůř, člověk jeho potřeby ve své ješitnosti přehlíží.

Před týdnem jsem byla nucena nahlásit svého souseda, protože roztomilá tvářička jeho foxteriéra na mě z okna kuchyně smutně shlížela již pátý den. Ten muž je monstrum. Kdybyste jen viděla, jak se na mě ten trýznitel pejsků obořil, jakmile od něj odjela policie. Nepřeji Vám ani slyšet, jakými jmény mě častoval. Mládí už nemá úctu ke stáří.

Co jsem ale netušila bylo to, s jakou zatvrzelostí se tento zatrpklý student vrhne na akt pomsty. Vždy když jde kolem, provokuje mého Tomyho tak dlouho, dokud ta čistá věrná dušinka z obavy o mou bezpečnost, nezačne štěkat a běhat po dvorku.

Ze schránky mi také začínají mizet noviny a popelnici nacházím věčně převrácenou a vysypanou. Lidé se mi vlivem pomluv toho kacíře začínají vyhýbat. Už nevím, komu mám věřit. Policie na mé výzvy přestala reagovat. Nejspíš má ten vandal kontakty i tam. Stala jsem se terčem cílených útoků. Mám já to za potřebí?

Obracím se na Vás, jako na svou poslední naději. Apeluji na Váš úřad i na svědomí všech poctivých občanů za zlepšení životní úrovně městských zvířat a za zpřísnění trestů pro trýznitele všech těch čistých dušiček.

S úctou

Osamělá bojovnice za práva zvířat                                                                     Jiřina Ptáčková

Tereza Bauerová

Městský úřad Holešovice

Náměstí republiky 65

Praha

Stížnost okolí na bezohlednost jedince

Petr Otčenášek

Jana Palachy 45

Holešovice

Praha

Vážená paní Bauerová.

Jsem studentem filozofické fakulty Univerzity Karlovy bytem v Praze Holešovicích. Píší Vám v záležitosti, která se může zdát v dnešním hektickém světě malichernou. Leč pro mě a pro mé sousedy je její vyřešení otázkou přežití.

Nejsem pejskař, přesto jsem vlastníkem jednoho foxteriéra neurčitého věku i pohlaví, o kterého se podle svých možností starám. S blížícím se zkouškovým obdobím naráží má odpovědnost vůči psu na nedostatek času. Proběhnout ho pouštím jen ráno a večer. I přes mnohé své výčitky musím vyzvednout přednost svého svěřence coby ryze městského psa.  Je raději doma než venku, což je tajemstvím našeho úspěšného soužití. Je u mě spokojen.

Proto mě minulé pondělí velice překvapil příjezd policejního kordonu. Policista s utrápeným výrazem se mě poněkud omluvně dotázal, týrám-li zvířata. Když jsem mu sdělil že nikoli a předvedením foxlíka jsem svá slova potvrdil, policista se pozval dál a zhroutil se na botník mezi ostatní veteš. Držel se za hlavu a mezi jeho vzlyky jsem zaslechl slova jako baba a zhouba. Začal jsem se pídit po podrobnostech a brzy pochopil. Paní Ptáčková. Z nesouvislé výpovědi jsem vyrozuměl, že policista je do této ulice denně volán v průměru třikrát. Před hodinou prý někdo málem srazil kosa a on byl vyzván, aby toho pytláka dostihl a srazil nárazníkem. Byl také nesčetněkrát dotazován, je-li trestné nekrmit ptactvo a kolik to může hodit.

Poté, co nabyl důstojnosti, odešel policista s lehčím srdcem a zanechal mě samotného ve svém rozhořčení. To je vrchol!

Dovolte mi prosím, malou definici: Jiřina Ptáčková-postrach ulice. Oběť komunistické doby. Nevzdělaná dojička od Vsetína, která nevidí smysl svého života v ničem jiném než v ochraně tvorů nehodných existence, čímž ničí sociální zázemí ulice.

Živě si vybavuji doby, kdy jsem i já měl rád zvířata, leč tato žena ve mně zabila veškeré sympatie k bohyni Fauně. Svého psa snesu jen díky vlastní krátkozrakosti neb tento ze dvou metrů nemálo připomíná polštář. Tedy tato grácie, pěstitelka slimáků, živitelka kun, lasic, ježků, koček a (důkazy hovoří jasně) dokonce i myší, na mě zavolala pořádkovou službu.

Ztrpčuje život nejen mě, ale i všem sousedům, podle legend již více než 50 let.

Ulice je zaplněna nesnesitelným sípavým štěkotem pokaždé, projde-li kdokoli kolem jejich vrat.  Jestliže baba pamatuje Lenina, její pes pak přinejmenším svým štěkotem vyprovázel Komenského z Čech. Tento nosferatu neslyší, nevidí, neumírá. Je ztělesněním dekadence všeho smrtelného. Byl předlohou Boschovi k obrazu Triumf smrti. Je to postrach.

Jejímu domu se každý vyhýbá seč může. Domu, který smrdí. Tato kafilérie téměř zastavila život v naší ulici a jako Berlínská zeď izolovala jednu polovinu ulice od druhé. Rodiny se nenavštěvují, přátelé se odcizují. Kolem domu č. 44 panuje nepsané stanné právo. Ježibaba viní okolí z partyzánských akcí. Copak by se nalezl někdo tak pošetilý, aby se odvážil přiblížit k jejímu ležení? Riskovat kolizi s kunou či slepým Bargestem? O hovnech nemluvě.

Její kuny vyhrabávají popelnice a drze se promenují po ulici i ve dne. Tupý fořt, v domnění že se jedná o rukáv zloděje, skáče na poštovní schránku a nemaje chuť, požírá novin i faktur. Ráno ropucha láteří a uhrane každého, koho spatří.

Opravdu to musíme snášet? Vystupuji teď jako zástupce komunity „Nalevo od zdroje zla“. Naše situace je zoufalá. Prosím, pomozte.

Jelikož se ale obávám, že vyřešení kauzy je nad síly Městského úřadu, pošlu rovnou kopii do Bruselu. Nezbývá než doufat, že mě Ptáčková neuvidí u schránky. To by byl konec.

S úctou

In memoriam                                                                                          Petr Otčenášek

Tereza Bauerová

Městský úřad Holešovice

Náměstí republiky 65

Praha