Zakázané ovoce 5

Za chvíli se seznámím i se zbývajícími členy skupiny Inteligent heads. Musím uznat, že název už je sám o sobě nářez. Takže těmi ostatními členy jsou Karlos a Vláďa. Oba jsou spolužáci dvojčat, tudíž i moji budoucí!
Karlos je typický hezoun, na kterého holky letí. Světle hnědé vlasy má „frajersky“ nagelované. Ale nepřipadá mi, že by byl nafoukaný, je náhodou celkem sympatický.
Vláďa je naopak od Karlose už od pohledu pohodový „týpek“. Má hnědé kudrnaté vlasy a to co má na hlavě se nedá nazvat nijak jinak než „afro“.
Oba mě přivítají velice přátelsky.
„Chceš pivo?“ Zeptá se mě Miky. Podívám se po ostatních, kteří už většinou své láhve s pivem obracejí do sebe. Nechci se před ostatními ztrapnit, takže přikývnu. Jedno pivo neuškodí, no, i když to sem řikala už před tou rozlučkou, a jak to dopadlo! Ne, vážně, jedno skousnu. Snad. Miky mi ho podá.
„Dík!“ Převezmu od něj láhev a ze stolu si vezmu otvírák.
„Tak dem něco zahrát, ne?“ Podívá se po svých kamarádech Miky.
„Jo, to bysme měli, za tejden hrajem na tom Chloumku!“ Připomene Karlos.
„No jo, ty vole a pětadvacatýho na tom Lhotkafestu!“ Dodá Miky.
„Ty vole, tak to máme co dělat, vhledem k našim zkouškám, už sme pěkně dlouho pořádně nehráli!“ Přidá se Honza a zapálí si krátkou Startku. Pozoruji ho, jak vyfukuje kouř. Zachytí můj pohled: „Chceš cígo?“
„Né, dík, já nekouřim!“ Řeknu rychle a už na něj radší nekoukám.
Ještě si chvíli povídáme, pijeme. Potom se kluci zvednou a jdou se chopit svých nástrojů. Chvíli ladí, takže zvuky, které vydávají jejich nástroje jsou dost hrozné. Pak spustí...a je to...mazec.
Karlos mlátí do bicích jako hluchý do vrat, ale musím uznat, že vážně „válí“. Miky s Vláďou „mydlí“ do kytar a Honza do basovky.
Zní to dost zajímavě, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Ba naopak!
A když začnou Miky s Emou zpívat, tak už mám vážně čelist dole. Mikuláš má příjemný hluboký hlas, který ve vokálech doplňuje Emin ženský zajímavě zbarvený hlas. Zpívají anglicky.
Sice tuto muziku neposlouchám, vlastně téměř vůbec, tudíž tomu dost dobře nerozumím.Ale něco mi říká, že tahle kapelka je vážně dobrá!
Dohrají první písničku, Miky se na mě poprvé od té doby co začali hrát podívá. Je na něm vidět, že ho zajímá můj názor.
„Válíte, fakt! Líbí se mi to!“ Říkám nadšeně.
„Fakt? Líbí se ti to? No, po pravdě, tohle bylo dost hrozný. Myslim, že to umíme líp!“ Komentuje Miky kriticky jejich výkon a lokne si piva.
Všichni s tím souhlasí.
„Ale ne! Mě se to zdá vážně dobrý!“ Přesvědčuji je.
Miky se otočí na Karlose, který sedí schovaný za bubny: „Prosim tě, v tý druhý sloce nám hrozně ujíždíš, mění se tam rytmus, ale to už sem ti řikal si stokrát!“
„No jo, já vim, ale když já si prostě nemůžu pomoct, prostě se mi to tam nehodí!“ Namítá.
Mikuláš zvedne obočí: „Kdo to napsal, ty nebo já?“
„No jo, já vim, budu se snažit!“ Ustoupí Karlos. Je vidět, že tu má Miky hlavní slovo.
„Teď si dáme Wall, to ještě moc neumíme, a chci to na tý Lhotce hrát, takže jedem!“ Změní Miky téma.
„Jo, a hodíme tam to sólo?“ Zeptá se Honza.
„Jasný, dáme, něco tam zkus vymyslet, uvidíme, jak to bude znít! Jo, a ségra, ty začneš a já se k tobě přidám až tady, jo?“ Ukáže Miky do textu a Ema přikývne.
„Jedéém, dva tři, dva tři čtyři!“ Odťuká Karlos paličkama a vzápětí řízne do bubnů, že úplně nadskočím.
Ema začne zpívat pomalejš, má opravdu dokonalý hlas. Miky ji ale stopne.
„Pozdě!Pozdě, Emo! Musíš nastoupit dřív! Poslouchej, zahraju tohle!“ Prsty se mu roztančí po krku kytary: „A teď! Chápeš?“
„No jo!“ Obrátí oči v sloup Ema.
„Znova!“ Zavelí Mikuláš.
Ema tentokrát nastoupí (alespoň myslím) správně, al eMiky to stejně ještě několikrát v průběhu písně stopne, protože se mu zase něco nelíbí.
„Dáme si rači na chvíli voraz!“ Odloží kytaru.
Všichni ho následují a usadí se všude, kde je to jen možné.
„Chceš eště pivko, Gabčo?“ Zeptá se mě Karlos, který stojí u otevřené ledničky.
„Zatim ne, dík, kdyžtak pak!“ Řeknu pro jistotu, znám se, abych zase nedopadla jako na té poslední pařbě v Praze.
„Dobře!“ Řekne Karlos, zabouchne dvířka od ledničky a usadí se do starého křesla, které vzali bůhví kde.
V tu chvíli se rozrazí dveře a stojí v nich vysoká hubená dreďačka s piercingem v bradě.
„Tě péro, lidi! Už zase chlastáte a nezkoušíte, jo? Klasika!“ Huláká. Je hustá, má na sobě kostkované úzké kalhoty se zipy, černou koženou bundu a černé vysoké boty, stejné jako má Miky.
„Nazdáár, sedej!“ Vítají ji všichni. Vejde tedy do místnosti,ale za ní jde ještě dlouhovlasá černovláska v dlouhé batikované černé sukni a černém tričku s nápisem Peace.
Za ní ještě tmavovlasý kluk s nedbalým rozcuchem a roztomilými ďolíky ve tvářích. Má na sobě džíny, černé tričko a těžké botky.
Hmm, koukám, že Miky s Emou mají zajimavé kamarády.
„No nazdar, všichni, jen si sedněte, kam se vejdete!“ Řekne Miky.
„Jo, a tohle je Gabča, naše nová skoroségra!“ Představí mě.
„Čus, já sem Adéla, ale všichni mi řikaj Dee!“ Podává mi ruku ta dreďačka.
„Čau, Gábina!“
„Já sem Lana, teda vlastně Světlana, ale tak mi tu stejně nikdo neřiká!“ Představí se ta druhá, černovlasá dívka. Je krásná.
Lana přijde k Emě, dá jí pusu a řekne : „Ahojky!“
„Ahoj, lásko!“ Odvětí Ema. Cože?! Jsou snad lesby? Ne, to ne, asi jsou jen nejlepší kamarádky. Taky si s Leou řikáme ze srandy „lásko“. No nevím. Ale už o tom nestihnu ani moc přemýšlet , protože se ke mně hrne ten kluk: „Čus, já jsem Pavel, Lany brácha mimochodem!“
„Ahoj!“ Podám mu taky ruku.
Všichni se tedy usadili a Karlos hned začíná nabízet pivo.
„Hele, tak něco zahrajte, přece, ste se sem nepřišli jenom vožrat, ne?!“ Hecuje je Dee. Ta holka je vážně krutá!
„To bysme asi měli, jinak nás v tý Lhotce vypískaj!“ Řekne Miky. Hrají ještě docela dlouho. My sedíme a posloucháme je. Dám si za tu dobu ještě dvě piva a jsem docela opilá. To snad se mnou není možný!
„Tak to dneska balíme, ne?“ Zeptá se Miky.
Vydáme se tedy domů. Tentokrát je to z kopce. Naštěstí. Mám totiž co dělat, abych se nemotala. Ty dva ze mě mají hroznou psinu.
Domů dorazíme asi za deset minut, pozdravím mamku a Radka, kteří sedí v obýváku u dvojky vína a jdu spát. Mám dost...