O prázdnotě, jenž obklopovala svět

Prázdnota jako lidský křik,

obklopuje nás, jen někdo ji vidí.

Tu touhu silnou, jen na chvíli pocítit,

že vybral si ten správný cíl.

Životem je cesta úzká,

vpřed je dlouhá, ale zpět žádná.

Lidé cítí podivný cit,

a tak si jen za snem urputně jdou.

Tuto prázdnotu cítíme všichni,

jen někdo se jí brání, a někdo se poddává.

Déšť a bouře jsou jen obraz sklíče,

který nás všechny obklopuje.

Když slunce vyjde, hned je nám líp,

ale tu zoufalost to nezakalí.

Strachem se třeseme, co bude dál,

zatímco jinde lidé umírají.

Hrozba a smrt blíží se k nám,

když se k nám dostane, už není cesty zpět.

Pomocná ruka se nevyplácí,

a to, když je od nepřítele.