Kamaráde, neboj se tmy..

Jenom mezi námi třemi, příteli, chci ti něco říci.

Ty, noc a já, jsme tři přátelé navždy.

Proč ty, můj dobrý příteli, v noci oči zavíráš,

vždyť noc je nám přítelem, tak nespi.

Koukej, jak měsíc ukazuje, svítí nám do této tmy.

Tak proč příteli, oči zavíráš, když noc nám chystá světlo.

Noc je přítel, není třeba míti strach,

jen lidé, kteří bojí se tmy, očka své uzavírají.

Noc nezabíjí, jen proniká tiše,

leze k nám do očí, zavírá je sama.

Avšak, když nezavřeš je, dočkáš se odměny,

zahlédneš východ slunce, a nebo i červánky.

Tak, příteli, nespi už, a pozři na horizont,

nebe se nám odmění, ukáže svou krásnou tvář.

Červená se mísí s tmou, a slunce přispívá,

tak, příteli, nespi už, a pozři na horizont.

My dva přátelé, já a tma, svěřujeme se ti,

že chceme míti přítele, co neprozradí tajemství.

Můj příteli, neuléhej, jen nakoukni na měsíc,

ukazuje pravou tvář, kterou může dát při rozbřesku.

Zvedni očka unavená:

východ slunce už se blíží,

bude to pohled tuze krásný, proto

můj příteli, neuléhej, jen nakoukni na měsíc.

Až příteli, podíváš se, uvidíš krásný zázrak.

Tma se stahuje, a slunce se s tmou kříží,

kamaráde, už nelíhej, jen pozři zázrak krásný.

Hvězdy mizí za obzorem, je to pohled líbezný,

malé světla po obloze ztrácí se v záři slunce.

Mlha houstne, zmrzne tu,

není vidět na krok,

kamaráde, neulíhej, jen pozři zázrak krásný.