Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proti své vůli - Kapitola II.

30. 03. 2009

485

Autor

Uchiwa

Kapitola 2. Nový domov a sen

Po minutě ticha císař poprvé promluvil.Když mluvil jeho špičaté , ostré tesáky se leskly na celou síň . Hned jak Sebastian uviděl císaře poklekl na kolena a popřál císaři Dobrý Večer , na císaři bylo vidět , že ho to potěšilo.

Císař přešel přes celou síň až k oknům a začal se Sebastiana ptát:

"Ty jsi Sebastian , že?" a Sebastian zdvořile odpověděl a přikývl. A císař mluvil dál:

"Teď je tady tvůj domov" a přešel k Sebastianovi blíž.

Sebastian jen přikývl a ustoupil o krok dál.

Císař zase o krok blíž k němu a začal se opět vyptávat :

" Jaké si měl dětství?" a usmál se. V tom Sebastiana prudce píchlo v hlavě.

Císař se usmál jako by věděl jaké měl Sebastian dětství. Sebastian měl velmi ale velmi bídné dětství - rodiče ho neměli moc rádi ,ani na něj neměli čas. Kamarády neměl tak byl samotář.

Tom císař přišel k němu , že se pomalu dotýkali nosy. Sebastian se začal třást , v tom mu císař přitiskl prostředníček a ukazováček k jeho čelu . Sebastian ztratil kontrolu na svým tělem a skácel se na zem. V očích se mu přemítali všechny myšlenky z doby kdy byl ještě malý. Nebylo to příjemné. Když se konečně probudil ležel na zemi a císař stál nad ním a upravoval si rukávy. Pak jen Sebastian malátně vstal a zeptal se : " Co se stalo?" . Císař mu jen lhostejně odpověděl , že ho jen zajímala Sebastianova minulost. Pak císař Sebastianovi pomohl na nohy a odvedl ho hned do vedlejší místnosti , kde byla už pro něj připravena postel.

Císař si sedl k němu na postel a naposledy promluvil : " Uvidíme se zítra a dobrou noc , můj chlapče." . Sebastian taky popřál dobrou noc a šel si lehnout.

Tu noc Sebastian usnul velmi brzo .Ve snu zmítal o tom jak se mi císař dostal do mysli.

A pak usnul. V noci se mu opět do snu dostala minulost . Bylo to nepříjemné . Viděl jak ho rodiče vždy posílali ať si jde hrát sám. Viděl jak si s ním jeho "kamarádi" nechtějí hrát. Vzpomněl si i na to jak ho jednou jeho " kamarádi" vylákali do lesa s tím , že si budou hrát ale nechali ho tam. Bylo mu asi deset let a byl sám v tmavém lese. Nevěděl co dělat. Živě se mu vybavila ta bezmoc a beznaděj. V tom lese tehdá strávil šest hodin. A když se vrátil domů tak mu rodiče ještě vynadali , živě si pamatoval ten žal.

V to se prudce vzbudil , byl celý zpocený. A nad ním stál císař jenž nejspíš před chvílí měl pravou ruku na jeho čele a vše viděl. V očích měl výraz , v kterém utkvěla lítost.

Nastalo trapné ticho . Potom si císař k němu přisedl , promluvil : " Je mi to líto ale věř mi já měl stejné dětství. Při slově dětství se Sebastian zachvěl.

Císař mluvil dál : " Když tu teď se ,mnou žiješ a bydlíš , měl by si vědět , že já ti vždy pomůžu nebo poradím , protože vím jaké to je být rodiči ignorován". Domluvil , pohladil Sebastiana po hlavě a odešel. Po tomto rozhovoru měl Sebastian daleko lepší pocit z císaře. A usnul.

Zdál se mu zvláštní sen. Byl ve svém pokoji , ležel na posteli a najednou uviděl hada co se plazí směrem k císařovu pokoji. V tom se probral . Říkal si , že je to sen dokud neuviděl před svou postelí hadí kůži. Vylezl z postele a potichu zaklepal na císařovi dveře, vešel dovnitř. Když to uviděl krve by se v něm nedořezal. Kolem nic netušícího , spícího císaře se svíjel had.Ten had měl asi dva metry a svíjel se kolem císařovi hlavy. Sebastian byl jako smyslu zbavený ,nebyl schopen mluvit. Po chvíli konečně vykřikl "Můj pane!". Císař malátně vstal , prohrábl si vlasy , shodil hada a dělal jako kdyby se nechumelilo. A pak se jen zeptal : " Co je ? Hoří?!?" Sebastian jen nesmyslně gestikuloval a pak ze sebe jen vydal : "Můj pane, ten had ! Chtěl vás zabít ! Viděl sem to i ve snu !" . Císař jen chvíli bloumal , mezitím se had připlazil zpět na postel. Pak jen císař řekl : " Hm a co si viděl ve snu?" . Sebastian nejdřív přemýšlel a pak řekl: "Viděl sem toho hada jak se plazí k vám do ložnice." A císař se chytil za hlavu jako kdyby Sebastian neuměl do pěti počítač. Pak zvedl hada ze země pohladil ho a řekl : " Tohle je Genear , můj domácí mazlíček" Genear slastně zasyčel. Sebastian byl poněkud udiven. Ale pak se jen omluvil a odešel si zpět lehnout. Nemohl na Geneara zapomenout .