STRUČNÝ RÁDCE PRO MILOVNÍKY OKUREK
Balbarůda Klapkád

Kapitola první:
Úvodem

Pro ty, co mne neznají – jmenuji se Klapkád, Balbarůda Klapkád, protřepat, nemíchat. Jsem zakladatelem Klubu fanoušků salátovek a členem organizace Go okurka go! .

Tohoto rádce, nebo také průvodce, píši pro ty, kteří stejně jako já odhalili kouzlo neodolatelné chuti této vzácné zeleniny a rozhodli se ji využít maximálně. Dozvíte se zde, co je nutné připravit ještě před zahájením samotného pěstování, jak se o váš okurkový poklad starat, jak vypěstovat nejchutnější a největší okurky a další rady, bez kterých se rozhodně neobejdete a které jsem exkluzivně pro Vás sepsal na základě dlouholeté praxe v tomto úžasném oboru.

Zároveň bych knihu určil všem neznabohům, kteří okurkám provádí ta největší zvěrstva, jako například pěstování hned vedle rajčat! Do pekla s Vámi, slyšíte??!! DO PEKLA!!

Pokud se Vám kniha líbila nebo máte nějaké výhrady, kontaktujte mne prosím, abych mohl v příštím vydání chybky napravit a pěstování okurek se tak stalo ještě lepším a zajímavějším. Zároveň ocením Vaše vlastní rady, nápady a vylepšení, za vše Vám předem mnohokrát děkuji.

S pozdravem,
Váš Balbarůda

Věnování:
For Smetti,
Forever in my heart

Kapitola druhá:
Připravte si svou zahrádku

Samotná příprava prostorů je velmi důležitá. Nejprve si musíte rozmyslet, na jak velké ploše budete okurky pěstovat. Samozřejmě – čím větší plocha, tím větší sklizeň, proto neváhejte, zbourejte garáž, přestěhujte rodinu, zkrátka zařiďte se, jak chcete.

S plochou souvisejí i prostory – salátovku můžete vypěstovat na záhonku, ve skleníku, nebo třeba na poli, záleží na Vás. Každá metoda má své klady a zápory.

Skleník – sice poskytuje ochranu proti mrazu a okurky Vám vyrostou rychleji, ale každý skleník má i své stinné stránky – omezenost prostorů. Ano, je tomu tak, prostě skleník nikdy nepostavíte dostatečně velký, aby dokázal uspokojit Vaši touhu po okurkách.

Záhon – zde se o Vaši radost budete muset více starat, v mrazivém počasí vyžaduje velkou trpělivost a obětavost. Nejednou se Vám stane, že místo toho, abyste šli do práce, zůstanete u svých okurek a budete sledovat, zda jim něco nechybí. Ovšem i dokonalý záhonek je omezen svou velikostí.

Pole – ano, to je ideální, více prostoru, více okurek, větší práce a opečovávání – jen tak si můžete svou zaslouženou okurkovou odměnu dokonale užít.

Dále je důležité, zda se rozhodnete pro setí nebo sázení. Pokud chcete sít, nemáte předem celkem žádné starosti, u sázení si budete muset rostlinky předpěstovat – nejprve vysejeme do kelímků od jogurtu (okurkového, samozřejmě, nejlépe s kousky okurky), do každého kelímku pouze jednu rostlinku! S tím můžeme začít v polovině dubna, aby nám rostlinky vyrostly do vhodné výšky na sázení. Nezapomeňte na dostatek světla a nepřežeňte to se zaléváním, aby Vašim okurečkám neuhnívaly kořínky.

Tak, přípravy jsou za námi, můžeme se s chutí pustit do práce!

Kapitola třetí:
S chutí do toho!

Rostlinky i prostory máme připravené, začneme tedy se samotným pěstováním. S tím je v hodné začít první dva týdny v květnu, záleží na venkovních teplotách, aby nám naše nazelenalé poklady nenamrzaly. Pokud jste se rozhodli pro skleník (srábci!), můžete začít o týden až dva dříve.

Takže, sazeničky vysázíme s rozestupy cca 60 – 70 cm od sebe (ha, kdo si vybral záhonek, tak má celkem smůlu, co? žabaři…), popř. vysejeme semínka se stejnými rozestupy. Dávejte si pozor, aby teplota neklesla pod 5 stupňů, v takovém případě se u Vás moc nezazelená – okurky budou mít poruchy růstu. Můžete jim pomoct krytím fólií, nebo lépe bílou netkanou textilií, která zároveň zabrání růstu plevele. Nejvhodnější způsob je však zahřívání vlastním tělem – vždyť co může být krásnějšího než přenocovat vedle svých malých okurek s vědomím, že jim pomáhám. Samozřejmě k nim také víc přivyknete, zjistíte, která má radši víc vody a která víc slunce, naučíte se je rozeznat, můžete je i pojmenovat… Prostě není nad láskyplnou péči

Kapitola čtvrtá:
Hnojím, hnojíš, hnojíme

Ano, hnojení je pro vaše ratolesti velmi důležité, ovšem nikdy, opakuji NIKDY, bych Vám nedoporučil hnojiva chemická…. Tím byste celou záležitost pěkně pohnojili… Zničíte tak veškerou chuť, kterou správně hnojená okurka zachovává.

V době květu je vhodné přihnojit rostlinky dusíkem (lepek, drůbeží trus a podobně). Je doufám všem jasné, že nebudete rozsypávat slepičince kolem rostlinek, ale použijete zálivku. Tím podpoříte růst natě a tvorbu nových listů. Celý postup můžete opakovat po 2 až 3 týdnech.

Při nedostatku vláhy je také třeba rostlinky zalévat, ale ne moc, časté zalévání podporuje plíseň, popř. použít výše zmíněnou zálivku. Správná zálivka by měla proniknout do hloubky okolo 10 – 20 cm a vystačí i ve vysokých teplotách na jeden týden.

Kapitola pátá:
Pryč se škůdci

Ano, najdete se spousta potvorek, které by Vaši úrodu chtěly poničit! Ale není se čeho bát, díky tomuto unikátnímu průvodci nemají žádnou šanci.

Plíseň okurková – na horní straně listů vznikají žlutozelené skvrny, na spodní straně se objevuje šedofialová plíseň. Následuje usychání listů a odumření celé rostlinky. Jedinou nechemickou ochranou je zde udržovat listy neovlhčené, zvláště v teplém počasí.

Sviluška chmelová – na lícní straně listů se objevují skupinky světlých skvrnek s vpichem uprostřed. Listy poté předčasně usychají a jsou zespod pokryty jemnou pavučinkou. Samotná sviluška (nebo také sviňuška, jak ji přezdívám) je asi 0,4 – 0,6 mm velká potvůrka nazelenalé barvy se dvěma tmavými skvrnami na hřbetní straně. Je velmi důležité zachytit její výskyt co nejdříve – ihned poté je nutno provést 2x chemický postřik (bohužel) akaricidy v rozmezí 7 až 10 dnů.

Klopuška – tato potvůrka napadá hlavně porosty ve volné půdě, proto se mějte na pozoru, milí polňaři. Poznáte je podle vadnutí a usychání vrcholků rostlin, deformováním mladých plodů a jejich stáčením. Klopušek je celá řada, jejich nymfy a dospělci se živí sáním nadzemních částí rostlin, zejména listů a plodů. Dospělci i nymfy jsou ploché, 4 – 7 mm dlouhé, žlutohnědavého zbarvení, liší se pouze okřídlením. Jejich přítomnost také zjistíme mírným poklepáním na vzrostlé vrcholky – klopuška vyletí. Jediné opatření je včasné a opakované ošetření insekticidy.

Před nálety škůdců Vás zároveň ochrání žluté lepové lapací pásy (vhodné na mšice a molice), u svilušek je nutné odstranit napadené listy.

Pokud jste se rozhodli pro skleník, můžete v něm vysadit predátory – většinou se jedná o dravé roztoče nebo mnou oblíbenější vosičky. Ty Vám udrží populaci škůdců v mezích přijatelných pro rostlinky.

Kapitola šestá:
Sklízíme

Ano, pokud dodržíte všechny mé rady a doporučené postupy, je více než zaručené, že se můžete těšit na bohatou a velmi chutnou úrodu.

U salátovek s tmavozelenými plody nám stačí sklízet 1 – 2x týdně, v chladnějších místnostech Vám vydrží plody čerstvé až dva týdny. Naopak čistě skleníkové „hadovky“ a jim podobné odrůdy s jemnou slupkou vydrží pouze několik dní, jsou proto vhodné pro velmi rané sklizně.

Kapitola sedmá:
Závěrem

Tak, milí pěstitelé, doufám, že je má kniha Vaším užitečným rádcem a pomocníkem v nesnadných dobách pěstování okurek.

Pokud jste stejně jako já milovníci této zelené bašty, můžete se těšit na mé další připravované publikace, jedná se o speciální okurkové recepty a také o využití okurek jinak než na vaření. V případě zájmu mne prosím kontaktujte, o kterou knihu máte větší zájem, abych mohl urychlit její vydání.

Zároveň také chystám vydání všech tří knih za zvýhodněnou cenu, popř. můžete také uplatnit množstevní slevu, pokud objednáte od jednoho druhu více než 10 kusů.

Jsem rád, že nejsem jediný fanoušek okurek a že jste vydrželi číst až sem.

S velkým skládačkovým pozdravem
se s Vámi loučí váš
Balbarůda :)