Osamocen

V dalekých končinách, v krajině nikým neobývané, rozprostírá se rozsáhlá poušť. Avšak při bližším prozkoumání poznáme, že se nejedná o obyčejnou poušť, skládající se z nespočetně zrníček písku. Tato pustina je tvořena šedavými kameny, od větru vyhlazenými do oblých tvarů.

Podmínky pro život zde jsou opravdu velmi nepříznivé, proto by mohl být mnohý z vás překvapen, že i tato poušť si najde své obyvatele… hluboko pod svrchní vrstvou nalézají své útočiště různí brouci, hadi a možná i nějaký ten hraboš, kteří vylézají ze svých domovů až po západu slunce, kdy se povrchová teplota sníží natolik, že mohou přežít a pokusit se ulovit nějakou potravu. Pravdou ale zůstává, že většina těchto živočichů žije na okraji pouště, kdykoliv ji mohou opustit a vyhledat blízké zdroje vody.

Pokud se rozhodneme putovat dále směrem ke středu, nebo spíše od okrajů pouště, protože pravý střed byste vzhledem k její rozsáhlosti nikdy nenašli, zarazí vás jedna věc. Na místě, ze kterého neuvidíte nic než kamení, uprostřed pustiny rozžhavené slunečním žárem – stojí strom. Jediný osamocený důkaz existence života i v těchto nepříznivých podmínkách. Života? Kůra stromu je celá seschlá a našedlá, na větvích se ve větru netřepotá ani jeden lístek, kořeny se snaží prodrat skrz kamení k nějakému pevnému základu.

Jak je vůbec možné, že měl strom k dispozici tolik vláhy, aby vyrostl do takové výše? Kde se zde vzalo semínko, ze kterého vzrostl? A jestli zde byl podzemní zdroj vody, vyschl již? Tento strom sice nejeví žádné známky života, zato se majestátně tyčí do širokého okolí. Jako by tím chtěl všem něco sdělit, ukázat, že nic není nemožné. Jeho život sice skončil a nikdo neví, jak dlouho zde vlastně stojí, ale pokud nepřijde člověk a nerozhodne se zde postavit nějaké nákupní centrum nebo něco takového, tak zde bude stát dál. Osamocen, ale přesto impozantní, navždy dokazující svůj velký čin.