Jen kniha a muž

Padala několik minut, než dopadla na krásně měkkou a vlhkou půdu, dlouho ležela v klidu a nehnutě, ale po čase se začala pomalu propadat, pomalu se sunula stále níž. Najednou odpor přestal a ona spadla, ocitla se v naprosté temnotě se společností několika tisíců, milionů jí podobných osob. Společně šly stále kupředu až se dostaly na povrch, ranní slunce je přivítalo svými paprsky, ale ona si stále razila cestu vpřed. Celá masa se točila a ona se na chvíli objevila na vrcholu, nelíbilo se jí to, protože začala mít nutkání odtrhnout se od davu. Po chvíli ji však zakryly další kolegyně a ona se ocitla znovu na spodu. Několik hodin, možná dní, se plavily až se nakonec vše uklidnilo, ocitla se na velké rovné ploše, kde ji nikdo netlačil. Líně se převalovala, když do ní najednou narazily další, chvíli se bránila, ale nakonec podlehla a nechala se unášet davem, šly stále dál a dál, bez zastávky, bez odpočinku, který nepotřebovaly. Po několika dnech se dostala na okraj davu a odtrhla se, ani se jí nechtělo, ale vytlačily ji. Chvíli se pomalu sunula, když ucítila tlak, vystřelilo jí to nahoru a ona tvrdě přistála na dřevěné ploše. Dlouho jenom tak ležela a pak najednou vzlétla,. Byla unášena stále výš, až se ocitla ve společnosti tvrdých a chladných věcí, které nikdy předtím neviděla. Byla těmito věcmi postrkována stále dál, pak se vše zastavilo a kulaté objekty začaly padat rychle dolů, narážely do všeho, co se jim připletlo do cesty a ničily vše. Jeden z těchto objektů ji přimkl k sobě a nepustil ji. Když společně dopadly na zem, začaly se pomalu odtrhávat, nejdřív se kulatý objekt zmenšoval až nakonec zmizel úplně, ona však dál ležela a nehýbala se, nebyl důvod, dolů nemohla a do stran jí nikdo netlačil. Po čase se jí znovu zachtělo létat a tak se vznesla, připojila se k jedné z velkých skupin v okolí. Společně létaly vzduchem a společně se také roztrhly. Padala několik minut, než narazila do neuvěřitelně velkého seskupení malinkatých osob, rozrazila je a řítila se stále níž. Ocitla se v temnotě, než se její pohyb zastavil, chvíli odpočívala, ale pak do ní něco narazilo a ona se ocitla v pohybu směrem vzhůru. V jednu chvíli se zastavila, ale hned do ní začali narážet ostatní, neustále se pohybovala tam a sem, nahoru, dolů. Stejně chaoticky se pohybovali všichni, ale všichni zároveň byli v pohybu vzhůru, všichni, celá, obrovská společnost se dala do pohybu, nejdřív vzhůru a pak směrem dopředu. Řítily se obrovskou rychlostí a nic jim nestálo v cestě, nic až na… Na zemi opřený o strom seděl muž, četl si a popíjel ledově vychlazenou limonádu. Seděl v klidu nikým nevyrušován, když začal mít divný pocit. Odložil knihu, podíval se, ale neviděl nic, kromě obrovské vlny, která ho smetla až do vnitrozemí. Udusil se. …nic jim nestálo v cestě až na knihu a muže.

---