Zrůda

Byl jsem krásné dítě s buclatými tvářemi a věčně odřenými koleny. Často jsem se proháněl na louce za domem, honil jsem motýly a pozoroval mravence. Byl jsem jako u vytržení, když se někde mihlo nějaké zvíře, stačila zatoulaná kočka. Také jsem často lozil po stromech, kolikrát já si natrhl kalhoty, ale stálo to za to, v létě třešně, na podzim jablka, hrušky, kolikrát já si po…kalhoty, ale stálo to za to. Domů jsem často chodil až za tmy. Tam mě čekala matčina laskavá náruč, teplá večeře a pohádka před spaním. Měl jsem krásné dětství, idylické, ale vyrostl jsem ve zrůdu, mám osm rukou a šestnáct očí, ne nejsem pavouk, solifuga ani nic podobného, nemám kusadla ani netkám sítě, mám ohromné zuby, těmi požírám kořist, nejdřív ji otrávím, ze zadečku vypouštím jed, marně přemýšlím, kde se stala chyba, možná jsem měl jít na průmyslovku anebo přestat kouřit…neplánoval jsem být zrůdou, ono to přijde tak nějak samo, nejdřív jedna ruka navíc, pak dvě a nakonec jich máte osm, s očima to samé, ale pěkně pomalu, nejdřív si ničeho nevšimnete a pak už je pozdě cokoliv dělat, lidské maso vám zachutná, ostatně jako zrůda se ani jinak živit nemůžete, přišli byste o prémie, už jsem si zvyk, dnes je společnost liberální, mezi smetánkou se pohybují pornohvězdy, zločinci…věřím že jednou snad, možná ne já, ale moje děti určitě a zrůda se konečně objeví na titulních stranách magazínů, každého bude zajímat, co zrůda dělá, jak vypadá její nový brloh, jak přispívá na charitu, má ráda děti (skutečně, jsou šťavnaté), co pěstuje na zahrádce, jaká je její oblíbená zmrzlina, jaký má sex, nahé fotky zrůd zaplaví internet, zrůdně svůdné, budou nás zvát do televize, žádný veselý večer se bez nás neobejde, zrůda tančí, zrůda zpívá, zrůda právě sehraje veselou scénku, vypráví vtip, zrůda vám promluví do duše, zrůda jako muzikálová hvězda, zrůda miláček davů, i politika bude plná zrůd (ačkoli politiku samou to nijak neovlivní), zrůda předsedá summitu, tluče botou o stůl, zrůda přináší mír, zatím se musím schovávat v kanále, lidi pro mě nemají pochopení, dělám jen svou práci, budu muset jít někoho otrávit a sníst, od rána mám jenom dva lidi a už je po poledni, nesplnil bych normu, normy se plnit musí, na normách stojí svět, jedinou jistotou v životě zrůdy jsou normy, ty platí vždy a všude, když všechno selže je tu norma, není to snadné, někoho si vyhlédnout, když je sám, lidi se vůbec nepřirozeně druží, ale zjistil jsem, že to není na škodu, v davu se zrůda snadno ztratí, často si ani nevšimnou, že někoho sníte, sedíte v metru, čtete noviny a v klidu baštíte souseda, důležité je mít jízdenku, často se mě ptají, jak to vzala rodina, matka to ví, oplakala to, ale smířila se, před otcem to tajím, myslí si, že jsem státní úředník, já jsem jenom obyčejná zrůda, vlastně mu zas tak moc nelžu, někteří z nás jsou státními zaměstnanci, stát potřebuje zrůdy víc než co jiného, někoho kdo se neptá a jí, já jsem ale zaměstnán u jedné nadnárodní společnosti, tam je nás taky třeba, co jsem zrůda, ztratil jsem všechny přátele, nikdo se nechce ukazovat se zrůdou, chodit s ní kanály, mít neustále obavu o život, zač potom stojí takové přátelství, udělal jsem dobře, že jsem je všechny snědl, nebyli to dobří lidé, nebyli, mohl jsem dopadnout hůř, mám spolužáka, dal se ke komunistům, občas ho potkám, taky prolejzá kanály, snažím se mu vyhýbat, dělám, že ho nevidím, byla by to ostuda, kdyby mě s ním viděli, tvrdí se o nich, že nastolili zrůdný režim, ale co pro nás kdy udělali, jeden pomník, a i ten nakonec zbourali, nemyslete si, že jsou zrůdy nábožensky vlažné, na půlnoční o vánocích jdeme vždy, všimli jste si, jak je kostel plný zrůd, říkáte si, kde se tady berou, najednou, celý rok ani noha, ale i my se tento čas těšíme z narození spasitele, vždyť je to zrůda, kdo je dnes na kříži, byl jsem včera v restauraci, ne jíst (pochopitelně), měl jsem v práci dobrý den, chtěl jsem to zapít, odmítli mě obsloužit, zrůdám nenaléváme, zrůda je taky člověk, taky má city, bolí to, celý den dřu a společnost si toho neváží, slyším jenom nadávky, urážky, nikdo se mě nezeptá jak jsem se měl, co jsem dělal, nikdo mě nepohladí, za ty peníze to nestojí, ale nic jiného neumím, něco jsem zanedbal, někdy, možná to není moje vinna, konečně zrůdy jsou třeba, dovedete si představit život bez zrůd, tak prázdný, tak zoufale prázdný smutný svět by to byl, zakládáme odbory, pak se nám snad dostane slušnějšího zacházení, nic víc nechceme, ale copak je důstojné zrůdy pořád se schovávat v kanálech, schovávat a číhat na kořist, jak rád bych měl vlastní kancelář, kam by za mnou kořist sama chodila, sama se objednávala, vlastní kancelář se sekretářkou, květinami a fotkami blízkých, zvedal bych telefony, vyřizoval papíry, přispíval do internetových diskuzí, konečně by byl slyšet názor zrůdy, nikdo by ho nemohl ignorovat, vzdálená píseň sladké budoucnosti…, ale co to, slyším, kroky, kořist, konečně sem někdo zavítal, jdu na to, nejdřív otrávit a pak sežrat. „Dobrý den, zajímá vás jak ušetřit za telefon……“

---