Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModlitba za rodinu
Autor
Věra Fridrichová
Žiju tu jak mezi duchy. A nad hlavou kometa
jízlivě si září. Škodolibě prolétá
tu všude kolem.
Její stín se pod vlasy mi skrývá
on či já – či kdosi – pláče. Zpívá.
Sejmi, Otče, břemeno z mé šíje!
Kdo je mrtev? Nevím. Kdo z nás ještě žije?
Kolem buší srdce. Zběsilý to let
ptáků, rozpjavších svá křídla naposled
s tichým bolem.
Jako havran sedá na rameno,
vyčítavě cvrliká mé jméno.
Sejmi, Synu, břemeno z mé šíje!
Kdo je mrtev. Nevím. Kdo z nás ještě žije?
Žiju mezi tluky srdce, miliony třeskotů.
Lpím na každém. Na každém jak na svém vlastním životu,
žití holém.
Na kažičký čekám, hamižně ho chráním.
Který první zmizí? Který půjde za ním?
Sejmi, Duchu svatý, jejž má duše ctí,
sejmi z rodiny mé dávné prokletí.
Strach – bušení – a tma. A tíže
na hrudi jak otisk přesvatého kříže.
Kráčím polem
Měsíc ani v úplňku. Ni nový. Duše ruce spíná
Někdo mačká šťávu trpkou z hroznu vína.
Pomoz, Pane, rodině, jež nemůže už v noci spát.
Až přestanu ty tepy počítat, ó můj Pane,
až usnu – strach mě svírá. Ať pomůže má víra,
mám strach. Co teď je… co se stane.
Ty znáš to číslo. Jen ty je můžeš za mě spočítat.
Jen ty jsi ke všem tepům pramen.
Prosím tě, jen chraň nás všeho špatného.
Ve jménu Otce
i Syna
i Ducha svatého
Amen