Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNení úniku
05. 04. 2009
0
0
593
Autor
Hríca
V samotě se náhle dusím,
vydržet to ale musím.
Potichounku v rohu sedím,
do prázdnoty mlčky hledím.
Ve chvíli se cítím sama
bezbranná a opuštěná.
Do tmy zoufale se dívám
smutnou píseň tiše zpívám.
Potřebuju cítit lásku,
tu nenasytně chtivou krásku,
která ráda ubližuje,
při čemž štěstí ukazuje.
Potřebuji být v obraze.
Ne, válet se na podalze,
jako malé dítě, které
nechce jít spát do postele.
Potřebuji přátelství mít,
toho bych se chtěla dožít!
Ale tohle mohu jen chtít,
páč musela bych smutek přežít...
Smutek cítíš jseš-li na dně.
Kde jsou chvíle, kdyžs žil ladně?!
Teď v zoufalství život vedeš si,
nadešla chvíle, kdy na dně jsi.
vydržet to ale musím.
Potichounku v rohu sedím,
do prázdnoty mlčky hledím.
Ve chvíli se cítím sama
bezbranná a opuštěná.
Do tmy zoufale se dívám
smutnou píseň tiše zpívám.
Potřebuju cítit lásku,
tu nenasytně chtivou krásku,
která ráda ubližuje,
při čemž štěstí ukazuje.
Potřebuji být v obraze.
Ne, válet se na podalze,
jako malé dítě, které
nechce jít spát do postele.
Potřebuji přátelství mít,
toho bych se chtěla dožít!
Ale tohle mohu jen chtít,
páč musela bych smutek přežít...
Smutek cítíš jseš-li na dně.
Kde jsou chvíle, kdyžs žil ladně?!
Teď v zoufalství život vedeš si,
nadešla chvíle, kdy na dně jsi.