Holubičky

Temný den, jako jiné dny. Bílá holubice s poraněným křídlem na stromě seděla. Když tu k ní přilétl holoubek a z křídla ji vytrhnul trn. Holubičce se křídlo po nějaké době uzdravilo. Od toho času bylo možné na nebi spatřit dvě bílé holubičky, jak spolu létají a je jim krásně. Foukal slabý větříček, takový aby jim nebyla zima. Právě ony dvě holubice se usadily na větev jednoho starého stromu. Vnímaly, jak nádherný dokáže být život, když máme jeden druhého. Po určité době už holubičky létaly jak si chtěly, někdy létaly blízko u sebe a někdy se vzdálily. Pak začla ohromná bouře, která každou holubičku zavála jinam. Když bouře ustála, tak právě holoubek hledal holubičku, protože pochopil, jak moc mu na ní záleží. Avšak bylo pozdě. Ona holubička, kterou holoubek hledal, narazila sílou větru do stromu a zemřela. Holoubek zůstal sám a do své smrti si vyčítal, že holubičce nedal najevo, jak moc pro něj znamená.