Roztržitý profesor, muž, práce, pointa

Každý určitě zná, z filmů z knih, postavu roztržitého, chcete-li zmateného profesora. Pokud tuto postavu neznáte nevadí. Jeden z těchto profesorů právě přišel domů, sedl k počítači, zapnul ho, otevřel jakýsi neznámý program a začal psát. Psal povídku. Takovou tu klasickou s úvodem, příběhem a vyvrcholením (či jak se to ve škole učí). Nikdy dřív příběhy nepsal, vrcholem jeho literární tvorby byla krátká slohová práce na téma „Můj největší zážitek z prázdnin“, do které napsal jedinou větu a to: „Můj největší zážitek z prázdnin byla návštěva muzea.“ A tento profesor napsal tento příběh: Jednoho rána se muž vydal do práce, po cestě potkal kamaráda, kterého dlouho neviděl a dal se s ním do řeči. Chvíli si povídali o klasických (a nudných) věcech typu „Jak se máš?“, „Co práce?“ a podobné. Po krátké konverzaci se rozloučili klasickým (a naprosto zbytečným) ujištěním „Ještě si zavoláme a někam zajdem“. Po rozloučení náš hrdina došel do práce. Tak a tento příběh napsal náš profesor. Po dopsání šel spát. Tak a tady končí i můj příběh. Teď (po 6 týdnech 3 dnech a bůh ví kolika minutách) jsem objevil tenhle příběh. A až teď jsem si všiml, že nemá pointu. Ale co s tím? Kam ji zasadit? K muži jdoucímu do práce? K roztržitému profesorovi? Nebo napsat na konci poučení „nebuďte roztržití?“ Neudělám ani jednu těchto možností. Já vám teď něco řeknu a přísahám, že je to pravda a není to plánovaný. Já jsem totiž zapomněl, co jsem na tohle místo chtěl napsat. Vím, že mi to asi neuvěříte, vzhledem k tomu, že tu píšu o roztržitém profesorovi, ale je to pravda. Měl jsem pointu a nemám ji. A o čem to teda všechno vlastně je? No přece o ničem stejně jako skoro všechny povídky, příběhy a romány co kdy kdo napsal. Chápu, že se mnou nesouhlasíte, ale to už je jedno. Ještě jedna věc. Příběh jsem napsal 17. července roku 2008 v neznámém čase, ale rozhodně někdy mezi 00:00-01:00, za poslechu Trollech a několika rádii. A tenhle dodatek je naprosto zbytečný, stejně jako všechno předtím. A teď poslouchám Manowar. Jo a ještě jedna věc (opravdu poslední). Díky za „komplimenty“ typu „to je blbost“.

---