Ze starých archívů (3)

Diana: Třeba i napíše! Co Ty víš? Když jsem v hravé níladě a to my delfíni býváme často, stvořím ledacos, nad čím pak jen s údivem kroutím hlavou! A Jarmilka je fakt někdy jak 10. múza...;o))) I když já těch múz znám skoro trojciferný počet...A stále se množí!;o)))

Delfíne, kdyby MNĚ někdo něco takového napsal, tak se blahem rozpustím ;-) Moc hezké! Máš taky tip

Jarmila_Moosová: : Hele, Jů: To vypadá, jako by jsi právě zjistila, že mám modrý bačkůrky!;o)))) Plosím, plosím, vylov zase něco z těch svých archívů...;o)))) P.S. Tak jsem si tu, možná již naposledy, zařádil jak Jeník Ratkin...Je čas skládat epitaf...;o( Sice neumím tak krásně filozofovat jako Ty a ten věnec z otazníků mne taky dostal, ale bylo tak krásné podléhat snění, ataque: Já tady nejen z otazníků uviji věnec snad, na stoncích smutku květy díků, že směl jsem míti rád, a poznal jsem to okouzlení zběsile pádících těch dní i nocí plných Lásky snění, než v dlaně vklouzlo svítání... Bylo to krásné, moje milá, žel, všechno jednou skončí se, vzpomínka krásná mi však zbyla, šťavnatý hrozne na míse... ;o))))

jůůůů :))))))

hele hele hele!.-)/*

Jaroušek: Ale já naši Jarmilkzu nehodlám nijak zastínit! Ani by se mi to nepovedlo! Jen tu naznačuji, že její dílka jsou tak dobrá, že z nich inspirace prýští jak pramen živé vody z artézské studně! Nebýt té její předlohy, díky které jsem se zas dostal do tvůrčího tranzu, nevypotím zhola nic! Jinak jsi správně vydeukoval, byť s malou nápovědou, že jsem savec item samec!;o)))

Celé hezké a nejvíc se mi líbi verše: "až z otazníků svážu věnec na mohylu společných dní" T**********

jo vlastně samec, savec, máš pravdu Rostíku !

delfín přeci není ryba, jaroušku

až z otazníků svážu věnec na mohylu moc pěkné a neboj, ještě jen tak nezhasne ** ale nevím proč ta ryba tu píše tak dlouhé komenty úplně to zastíní tvé slunce ? delfe: dej si to jako své dílo, máš přece svoji stránku ne ?

vytkl bych ti v nás zas, ale vem to třeba čert *

Joj, ta Tvá archívní vína dokážou opojit! Je to jen jejich vina, že dokážu zas snít a psát tu verše bláznivé jak v době puberty... /Stačí navštívit řádky Tvé, hned oživí se sny, co kdys byly můj denní chléb, který jsem žužlal rád, /mít lidskou duši ten náš nett, musel by zčervenat!;o))))))))))))))))))))))))))))/ ************************************************** ================================================== Klidně zůstanu o hladu, jen kdybych ještě směl vstoupit tam do jeskyňky snů, však čas jít! Bohužel... I kdybych tmou však ploužil se, mně na cestu tu zas zářiti budou oči Tvé, a Lásky hodokvas mou duši sílou naplní vracet se zase tam, kde v pelíšku, mi zavrní něžně ta, co rád mám! I kdybych lezl po čtyřech, zdánlivě neměl sil, musel by to být velký pech, kdybych se nevrátil! Zas dá mi sílu Láska Tvá, abych dokázal hned, roztáhnout mocně křídla svá, přelétnout nejen zeď, ale třeba i pohoří, a lámat skály snad, když srdce touhou zahoří! Miláčku, mám Tě rád! P.S. Tak to vidíš! Ještě jsem to nezapomněl! Anebo se jen ve Tvých archívních vínech skrývá ta skutečná pravda, co teď ožila i v těch několika veršících? Kterou už prostě člověk nedokáže zatlouci i když léta třeba zapíral hlas svého srdce a stavěl se netečným ke všem svodům světa?

BigBivoj:Taky se mi zdá! Jenže snad si nečekal, že řekne : Jednou a dost? Že tohle by Jarmilce či kterékoli jiné stačilo? Úspěšná vystoupení si žádají další úspěšná vstoupení do svatyňky Lásky...

to už tu snad jednou bylo ?

hele o tý snídani...