Příběhy, který se možná i udály (1. příběh)

1. příběh:

Silvestrovská akce

   ,, Tak zvedni to sakra..." nervózně pobrukoval Jamil, když volal své holce, avšak ta mu to položila. ,, No jasně!" zvolal naštvaně. "Crrrrr, crrrr" začal mu vyzvánět mobil. Míša mu volala nazpět.

   ,, Jak si to dovoluješ mi nezvedat telefon!?" prohodil provokativně Jamil.

   ,, Cože? Asi mám na tebe volání zdarma, víš zlato. A tak ti volám, abych ti ušetřila kredit, pro příště." zasmála se Míša.

   ,, No jo, prosimtě. A jak to teda bude?" ptal se.

   ,, My přijedeme už dřív. Budeme tam kolem pátý. Tak čekej ve čtvrt na šest na nádraží. Jasný?" navrhla.

   ,, Tak jo. Jinak jsem lásko sehnal ten byt. To je super, co? Už se moc těším." Řekla a rozloučili se. A začala se připravovat předsilvestrová akcička. Jamil mezitím šel ke kamarádovi pro klíče od bytu, kam si vezme svou "mladou" a její dvě kamarádky. Blížilo se ke čtyřem hodinám a Míša se začala vypravovat.

   ,, Tak a máme všechno?" zeptala se Míša ještě své sestry Ammy.

   ,, Jo, tak jdeme! Ještě se přece musíme stavit za Lucy." a tak se sebraly a šlo se pro posledního člena, který nesměl chybět na akci.

   ,, Čau!" zvolaly holky na Lucy.

   ,, Hojec! Tak se jede! Dneska mám mega náladu, ačkoliv vůbec nevim proč, ale tak neni to na škodu." zasmála se Lucy a šly.

   ,, Tak co? Kolik máš?" ptala se Míša.

   ,, No, asi tři kila." kývla.

   ,, Jo, to je v poho. My máme asi taky tři." řekla Míša. ,, Jinak se moc těším na Jamila. Fakt moc! A jako bude to takhle: Až přijedeme, tak se jde hned na byt a já s láskou budu v jednom pokoji a vy dvě budete v tom druhým. Máte tam televizy, tak se zabavíte." ušklíbla se ze srandy Míša a mrkla na holky.

   ,, No jasně," řekla Lucy, ,, To jako budeme poslouchat ty vaše zvuky z vedlejšího pokoje?" koukla se na Ammy a pak obě Míšu sjely pohledem.

   ,, Ježiš! My tam nic dělat prosimtě nebudem. Tak buď v klidu." řekla Míša.

   Po nějakém tom čase holkám zbývalo přestoupit jen na jeden vlak a už tam byly. Avšak na nádraží nikdo nečekal. Holky nejdřív přemýšlely co budou dělat. A potom se po menší poradě shodly, že nejlepší nápad, který byl vlastně i jediný, že zavolaj Jamilovi. A tak Míša vytočila jeho číslo.

   ,, Tak jako! Zvedneš to bo co!?" řekla naštvaně a tvářila se jak vrah, když to nebral.

   ,, Ano?" ozvalo se.

   ,, Jako proč tu nejsi? Taky jsme se nějak domluvili, ne?"  prohlásila Míša.

   ,, Ježiš! Teď jsem asi vyšel z domu, tak někde dáme sraz." řekl.

   ,, Ty jsi jako ještě doma? To si děláš srandu, ne?" stála strnule a dělala xichty na holky, když Jamil mluvil.

   ,, No a? Jsem se byl najíst. Tak pojďte nad park, já tam přijdu rovnou. Ten byt je stejně někde tam nahoře, takže to bude pro oba blíž." navrhnul Jamil.

   ,, Cože?? Takovou dálku?" zhrouceně podívala na holky s čekáním nějaké odpovědi.

   ,, Nám to je jedno, hlavně rychle, je zima." řekly Ammy a Lucy.

   ,, No tak teda přijdem, ale štveš mě." ukončila rozhovor Míša a vzápětí dostala "výtlem". Holky šly jak o závod. V parku po nich házely nějací kluci petardy a tak vznikly nějaké potyčky. Ale statečná děvčata se dala v nejhorším na útěk. Potom jim na oplátku nabízeli jiní kluci chlebíčky a když holky odmítly, ale řekly, že by si daly něco jiného, tak je taky poslali někam.

   ,, Sakra co to je tadyto?" řekla naštvaně Míša. ,, My snad taky každýmu hned nadáváme!?" tázavě se se podívala na holky, které se smíchem kývaly.

   ,, Jo Míšo, děláme. Skoro furt." jekla Lucy.

   ,, Ale tak to maximálně na malý a rozmazlený děti..." vzdychla Míša. A už se blížily k prvnímu cíly, kde měly sraz s Jamilem.

   ,, Tak jsme tu, kde jsi zase ty?" zavolala Jamilovi s vážným hlasem.

   ,, No taky tu už jsem. Tě asi za chvíli uvidim." řekl a hledajíce holky, se díval kolem sebe. ,, Už vás vidim." zaznělo v telefoně.

   ,, Jo já tebe taky, a tak pojď sem." řekla Míša a všimla si, že Jamil už dávno zastrčil mobil do kapsy. ,, No to si dělá " prdel " , ne? Já tu na něj mluvim a on to položí! Jsem snad pro srandu králikum!?" řekla a taky si hned odpověděla: ,, Jsem.." načež se holky začaly smát.

   ,, Ahoj." pozdravili se všichni vzájemně a šli si to k nějakému paneláku, kde má být ten byt.

   ,, A nelekněte se, je tam všude tma." prohlásil Jamil. ,, Myslim tím cikány." dodal, aby mu holky rozumněly. Když se blížili k onomu paneláku, tak si asi šest cikánských dětí házelo mezi sebou a dveřmi panelového domu samé bouchačky a jiné druhy této pyrotechniky.

   ,, Nemáš cígo?" ptali se ty děti Jamila a následovně i holek. Avšak ti je ignorovali.

   ,, Fuj. Cejtíte ten smrad?" otal se Jamil holek.

   ,, Ne asi. Kdo by tohle necejtil mi řekni." smála se Ammy, držejíc se za nos. Potom všichni nastoupili do výtahu a vyjeli si do pátého patra.

   ,, Tak nedělat řev nebo něco takovýho, jasný!?" připomínal Jamil ještě jednou. ,, A žádný bordel, jsem zapomněl!" Vešli do vniř a vyzuli se. Hned se tak nějak rozmístili do pokojů. Jamil ještě ukázal Lucy a Ammy, jak se ovládá televize a šel do druhého pokoje, kde se Míša nervovala, že se Lucy naštve kvůli blbostem.

   ,, Tak a co tu jako chceš dělat? Myslíš, že něco bude?" smála se nevině Míša.

   ,, No, tak si třeba vlezem pod deku a budeme se mazlit." navrhnul Jamil. Pomalu se oba svlékli a schovali se pod deku. Ale co se tam dělo? To je tajemství. A tak se dělo v jednom pokoji. Mezitím se Ammy a Lucy dívaly na seriál, kde ukazovali nepovedené, tudíž vtipné záběry z natáčení. Po chvíli je to moc nebavilo, a tak si šly zakouřit na balkón s tím, že hlásily na sousední pokoj různé poznámky. Když dokouřily, tak si šly drze pro talíř a daly si tam domácí cukroví. Tou dobou to měla ona dvojice z druhého pokoje za sebou. Jamil šel na záchod a Míša šla vyhodit ochranu z balkónu.

   ,, Sakra. Já nic neházela!" začala křičet ven Míša na kluky, co tam tak tupě zírali a potom ji teprve došlo, že na sobě má jen kalhotky a nahoře je bez. A tak se otočila s tím, že rychle poběží dovnitř, a jak se otočila viděla starýho dědka, co drží v ruce cigáro, jak na ni civí.

   ,, Aaaaaa." začala křičet a hned běžela říct holkám a potom i Jamilovi, co se jí stalo. Skoro to ze sebe nemohla dostat, jak se smála na plný kolo.

   ,, Sakra, ale buď ticho! Co jsem o tom řekl." naštvaně volal Jamil ze záchoda. Míša k němu přišla, koukla se na něj a zavřela mu dveře. Potom jim teprve došlo, že jim jede taky vlak, aby si hlídaly čas.

   ,, Kolik je?" ptala se Míša.

   ,, Je devatenáct a semd minut." odpověděla hbytě Lucy.

   ,, Sakra! To nestíháme! Já zavolám Peny, jestli jede tady z druhýho nádraží taky vlak." Pak tedy zavolala kamarádce, která jim naštěstí řekla, že ještě jeden jede v sem čtyrycet. A tak měly holky ještě čas. Míša to řekla Jamilovi, a tak se naskytla možnost být s ním déle. Šli teda všeci ven, kde si dali v kroužku špeka. Potom se rozloučili a tahle první akce byla u konce, avšak holky měly ještě dost pestrý plán.

   ,, Ty jo. To mě dostalo"! hlásila Míša a holky souhlasily.

   ,, Hej to je zatim muj nej stav." říkala Ammy a smála se s údivem v očích.

   ,, Ty oči!" jekla Lucy a nemohla zadržet smích. A tak si začly navzájem pozorovat oči a celkové výrazy, které měly. Když už byly skoro na nádraží, tak spatřily zdálky, jak tam stojí jejich vlak.

   ,, Musíme běžet! Pak to jede až v deset!" začala plašit Míša. Ale nikomu to absolutně nemyslelo, a chtít po nich, aby v takovym stavu ještě běhaly, tak to bylo moc. A tak jen vláčku zamávaly, když kolem nich projížděl.

 

 

.....................           to be continuted              ................................

---