Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sníh i v létě.

07. 04. 2009
2
4
568
Autor
Albyn
Stál jsem na náměstí a popíjel pivo, když se znovu otočil svět. Všichni obyvatelé našeho malého městečka spadli a narazili do stropů či do báně. Ve chvíli kdy narazili, se svět znovu otočil a my zase spadli na zem. Chvíli po dopadnutí, se mi na ramena začal snášet poprašek bílých papírků. Poté co se všichni zvedli ze země, pokračovali dál v činnosti, kterou dělali předtím. Šel jsem ke kopuli, kde se skupina mužů snažila prokopat skrz. Jeden člověk z města tvrdil, že za kopulí je svět, který je mnohem větší, hlavně s větší kopulí a bez papírků a i když je to nemožné, najdou se lidé, kteří tomu věří. Šel jsem zpátky na náměstí, když jsem znovu spadl na kopuli, tentokrát jsem se, ale po chvíli nevrátil zpět. Kopule se celá posunovala a zdálo se že padá. Nakonec zůstala o něco opřená a celý náš svět byl otočen na bok. Přemýšleli jsme, co s tím, když si někdo všiml díry v kopuli. „Vidíte, já vám to říkal, za tím je nový svět, bez omezení, větší, pojďte za mnou.“ Pokřikoval blázen. Následovali jsme ho a vylezli ven. Venku opravdu nebyla kopule a okolí bylo obrovské. Podivné domy kolem nás byly mnohem větší než naše a v dálce jsem viděli zvíře mnohem větší než my. Báli jsme se, ale naštěstí bylo daleko a nevšimlo si nás. Bohužel si nás ale všimlo jiné. Bylo obrovské, objevilo se zpoza našeho rozbitého domova, strašlivě zařvalo a slízlo svým jazykem několik mých kamarádů. Dali jsme se na útěk, ale zvíře nás vždy strčilo zpět. Nebylo úniku. Čekali jsme na smrt… Procházela jsem se po pokoji a sledovala jsem kocoura, ale utekl oknem pryč. Neměla jsem náladu ho pronásledovat a navíc moji pozornost upoutal předmět, který kocour shodil. Šla jsem opatrně k němu a sledovala malé osoby vycházející z předmětu. Šla jsem blíž, mňoukla a olízla malé papírky na zemi, nebyly dobré a ty malé postavičky taky ne, ale začali utíkat a tak jsem si s nimi začala hrát… Vrátil jsem se ze školy, přišel do pokoje a našel kočku olizující zem. Šel jsem blíž a viděl jsem, že olizuje bílé papírky. Kde se tu vzaly? Pak jsem si toho všiml. Kočka shodila moji sněhovou kouli…

4 názory

Tragicus
06. 05. 2009
Dát tip
Ano, po seste vete bylo jasne, o co jde. A jelikoz cela povidka je zalozena jen na "sokujici" pointe - dost nepovedene.

kachen
13. 04. 2009
Dát tip
vtipné a nudné zároveň...toy story...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru