Začátek konce

1.Kapitola - Osudový zvrat

Menší noční párty. Tak to nazývali rodiče Railovi, když si někam vyjeli. Jenomže tenhle den jim měl být osudným. O čemž oni neměli ani sebemenší potuchu. Právě když se vraceli z večírku, v dobré náladě, zastavili dvěma mladým stopařům. Všechno se zdálo v pořádku, vždyť to byli jenom dva mladí kluci, kterým nejspíše ujel autobus, avšak zdání někdy klame.

,, Vylezte z auta! A nebudou problémy!” řekl jeden ze stopujících a ukázal na pistoli schovanou ve vnější kapse černé roztrhané bundy.

,, Nikam nepůjdeme!” bránil se pan Rail. A snažil se nastartovat. Sotva to dořekl, tak si všimnul, jak vytahuje pistoli a míří mu na hlavu.

,, Asi si mi špatne rozuměl! Řekl jsem, ať vypadnete z auta!”, načež mu stopař vrazil pěstí do tváře. Pan Rail se snažil zatarasit dveře. Pokoušel se uchopit jakoukoliv část dveří, avšak byl natolik vystrašený, že se nedokázal ničeho chytit. A už bylo pozdě. Násilník mu položil pistol k hlavě a vystřelil. Po silnici se rozlehla ozvěna výstřelu a nastalo hrobové ticho. Pak byl slyšet jen výkřik jeho manželky, vzlykot a zoufalý pláč, dá-li se to tak nazvat.

,, Dej ho do kufru a nečum tak, ty idiote!” prohodil jeden na druhého. Potom společně zvedli jeho bezvládné tělo, z kterého se hrnuly proudy krve a dali jej do úložného prostoru auta,

,, Zalez ty cuchto! A drž hubu!” zařval na pani Railovou spolupachatel. Ta byla v šoku. Nedokázala vnímat, co se děje. V tu chvíli se jí hlavou honilo tisíce myšlenek.

,, Tys neslyšela?!” zdůraznil. Načež si vlezla na zadní sedačku. Oči měla plné slz, tvář se jí zděsila hrůzou z obav, co se ještě bude dít. Měla strach, bála se té skutečnosti, že je teď na řadě ona. Spíše to věděla, neboť byla právě svědkem vraždy. Vraždy vlastního manžela. Napjatě pozorovala scénu, která se odehrávala u kufru auta. Nevěděla, co přesně se tam děje, kromě toho, že tam šli uschovat tělo. Stále byla na rozpacích, vyděšená a zhroucená. Vyčítala si, že byli natolik ochotní a zastavili.

,, Dělej, jdi nastartovat. Tady máš klíčky, já si sednu dozadu k tý děvce a budu ji hlídat.”, řekl jeden z nich. Ten, který zabil pana Raila. Hodil mu klíčky a šel na zadní sedačku.

,, Posuň se, krávo! Nejsi tady sama. Teda, teď už vlastně jsi, viď.”, prohodil a nechutně s výsměchem ve tváři se podíval na pani Railovou. Ta dostala panický strach. Nemohla udělat nic, byla bezmocná.

,, Dělej, jeď! Na co ještě čekáš!?”

,, Třeba na to, až mi řekneš co se bude dít teď. S tímhle jsem nepočítal!”, řekl nervózně spolupachatel.

,, Šoupni to někam k lesu. Hodíme tam tělo a pak to dořešíme!” rozkázal.

Auto se rozjelo. Mířilo po dálnici k nejbližšímu lesu. V těchto oblastech byly temné husté lesy, které připomínali hororovou atmosféru. Zdejší lidé sem moc nechodili, protože se tam jednou oběsila mladá dívka, která měla týden na to rodit. Kdyby ji našli chvíli po tom, co se zabila, tak by byla i šance zachránit dítě. Jenomže bylo pozdě. Našel ji až několik dní potom místní obyvatel, který tu žil již 57 let. Byl to pro něj takový šok, že se musel po nějaký čas chodit léčit. Od té doby se vyhýbal lidem a již nikdy nevkročil do lesa.

Pomalu se blížili k úzké polní cestě, kde mohlo projet sotva jedno auto. Cesta byla neudržovaná již několik let, a proto se na ní velmi špatne jezdilo. Auto jelo skoro plnou rychlostí, nadskakovalo a odbourávalo suché větve stromů, které přesahovaly do cesty. Nebylo nic vidět, jen přední rozsvícená světla, jak svítí do dálky, kde stromy vytvářely strašidelné stíny. Auto jelo stále dál, hlouběji do lesa. Polní cesta se pomalu rozpadala.

,, Támhle zastav. Už jsme dost daleko.”, vybídl vrah kamaráda. Po chvíli se zastavili u mohutného stromu. Všude kolem byly napadané větve a listí v rozkladovém stádiu. Oba vystoupili a přemýšleli, jak to udělají s pani Railovou ve chvíli, kdy se budou zbavovat mrtvoly.

,, Svážeme jí ruce a nohy a šátkem jí převážeme pusu, co?” nabídl jeden.

,, Jo, to jde. Tak to jdi udělat, já ho zatím vytáhnu.”, a šel ke kufru. Když vytahoval mrtvolu pana Raila, tak si ušpinil triko na levé ruce od krve.

,, To snad není možný!”, dodal. Pani Railová již byla svázaná. Sice se jí to moc nelíbilo, ale na jednu stranu doufala, že když nebude odporovat, tak vyvázne ze zajetí.

Poté se pachatelé snažili venku vykopat díru. Neměli ale žádné nářadí, tak se dohodli, že pojedou domů a mrtvoly se zbaví až na místě. Nasedli do auta, vrah šel opět dozadu. Rozvázal pani Railovou, protože nechtěl, aby někdo viděl, že je svázaná.

,, Pojedeme k nám, a varuju tě! Jestli někoho potkáme a ty jenom cekneš, tak budeš na místě mrtvá!”, vyhrožoval. Pak vyjeli. Opět jeli polní cestou zpět k silnici a od silnice to hnali domů jak utržený ze řetězu.

,, Sakra, tak zpomal! Už jsme za lesem, a nemám zapotřebí, aby nás chytli s mrtvolou v kufru!”, zařval vrah. Pomalu se blížili k vesnici, kde byli Railovi na večírku. Projížděli i kolem domu, kde se uskutečnil. Pani Railová se dívala z okna. Z očí se jí valily slzy, když viděla pani Kloudnou, jak v klidu nasedá do auta a odjíždějí domů se svým manželem. V tu chvíli chtěla bušit na okýnko auta, aby ji spatřili a vysvobodili z tohoto hrozného snu. Ale dost dobře věděla, co by se stalo, kdyby to udělala. Projeli vesnici a jeli dál přes malé údolícko. Zbývalo jen pár kilometrů a dojeli do menšího městečka. V tu chvíli začal na přední palubě auta vyzvánět mobil pani Railové.

,, Zastav! A hoď ho sem.”, řekl vrah. ,, Kdo to je!?”, ptal se pani Railové.

,, Můj syn.” odpověděla zoufale.

,, Takže to zvedni a řekni, že se zdržíte! A jestli se jenom pokusíš něco naznačit. Tak ti vystřelím mozek z hlavy!”, zdůraznil vrah a vrazil jí telefon do ruky. Pani Railová byla sice vyděšená, ale nedala nic znát, i přesto, že si tolik přála říct, že zabili jeho tátu, a jí unesli! Když dotelefonovala, tak si vrah její mobil strčil do kapsy. Rozjeli se a už se pomalu blížili k bytu spolupachatele.

,, Až dojedeme, tak s námi půjdeš nahoru a nechci žádný problémy.” řekl. Přijížděli k bytovce, kde bydlel. Auto jeli zaparkovat kousek od ní. Potom, co vystoupili z auta, přemýšleli, jak dostat mrtvolu nahoru. Na ulici nikdo nebyl, a proto je ani nemusel někdo zahlídnout, což se jim v danou situaci hodilo. Vlezli do kufru a vzali si mrtvolu pana Raila mezi sebe, aby to, kdyby náhodou, vypadalo, že je jen velmi opilý. Pani Railová tam stála, a byla jí zima. Měla na sobě jen šaty a lehký svetřík přes ně.

,, Pojď přede mnou.”, řekl vrah. Navedl pani Railovou ke dveřím a stále ji dával najevo, že má zbraň. Když došli k bytovce, tak otevřeli dveře a nasoukali se tam s tělem. Na schodech si chvíli odpočinuli, protože mrtvola byla bezvládná a tudíž velmi těžká. Pak šli dál do třetího patra. Nikdo je nespatřil.

Dorazili před byt a odemkli dveře.

,, Jdi!”, jeknul na pani Railovou, která vešla do zapáchajícího bytu. Potom vešli i oni. Sesunuli mrtvolu k tmavě hnědé skříni za dveře a zavřeli. Pani Railová se podívala na svého muže. Padla k němu, kymácejíc se ze strany na stranu objala jeho tělo a zařvala:

,, Proč!”

,, Drž hubu, ty krávo!” vykřikl vrah!

,, Jste vrazi! Zabili jste mi manžela! Vzali jste mu život a mě všechno, na čem mi záleželo! Vrazi! Vrazi, …!”, začala řvát pani Railová.

,, Drž hubu, ty děvko! Jsem řekl!” vyhrožoval. Ale pani Railová nepřestala. ,, Varuju tě! Jestli nebudeš držet hubu, tak si tě vezmu do parády! Potřebovala bys to!” vyřvával na ni. Jenže pani Railová jakoby neslyšela. Nereagovala, jen tam zhrouceně seděla a držela svého manžela v náručí. Vrah ji chytil za ruku a trhnul s ní.

,, Já sem tě varoval! Teď budeš mít, o co sis řekla!” zaječel.

,, Připrav zatím pivko.” prohodil na spolupachatele. A kývnul směrem ke kuchyni. Ten v klidu zamknul druhý zámek u dveří a šel.

,, Tak jak bys to chtěla, zlato, co!? Prej to máš ráda tvrdě, mi teď řekl tvůj starej!”, prohodil s ironickým nádechem a zasmál se. Pani Railová začala řvát:

,, Nech mě, ty prase!” zoufale vykřikovala. Vrah ji začal rvát oblečení z těla. Serval ji svetr a nadzvedl šaty tak, aby se mohl dostat blíž.

,, Sundej si to! A pros mě, abych to do tebe rval jak zvíře!”, řval na ni. Pani Railová zhrouceně brečela, nemohla ze sebe vydat ani hlásku.

,, Sakra sundej si ty posraný šaty! Nebo ti vpálím kulku do těla!”, vybouchl. Chtěl si to s ní ještě užít. Chtěl si to s ní rozdat jak s děvkou.

Pani Railová si pomalu sundávala šaty. Bála se, celá hořela. Oči měla ubulené jak malá holka, která nedostala panenku, kterou si přála. Když si je přendávala přes hlavu, tak ji vrah shodil na postel a čapnul ji ruce, které pevně uchopil a držel je. Přitisknul se k její šíji a představoval si, že nasává pach zpocené děvky. Poté ji začal olizovat její zduřelé bradavky, které jakoby volaly: Dej si mě! Opatrně si přendal její ruce do jeho levačky a pravou rukou ji trhnul za vlasy dozadu. I když se bránila, tak ji začal vášnivě líbat. Ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly těch jejích, mu pani Railová plivla do obličeje.

,, Na mě flusat nebudeš!” zdůraznil a vrazil ji facku. Načež se pani Railová s brekem otočila. Vrah ji sjížděl jazykem po krku až k prsům. Chvíli ji kroužil po bradavce pravého ňadra, kouknul se na ni a řekl: ,, To by se ti líbilo co! Ale tohle si ty nezasloužíš!” Znovu objel její prso, dvakrát jej nasál a poté se pomstychtivě podíval na pani Railovou, sjel ji k bradavce a ukousnul ji.

,, Áááááá!!!”, pani Railová se cukala, brečela, řvala! Po jejím prsu stékala čerstvá rudá krev. Sužovala ji ukrutná bolest. Vrah si rozepnul kalhoty a násilím roztáhl pani Railové nohy. Plivnul si na ruku, poté sliny rozetřel na svůj mohutný úd a zlostně jej vsunul do pani Railové. Ta vykřikla bolestí, snažila se mu dostat ze spárů, ale bylo to marné. Násilník ji měl natolik v hrsti, že se sotva hnula. Poté si s ní užíval jak s lehkou děvou. Rval to do ní násilím a vychutnával si každý doušek její nezkrotné bolesti, v které se topila. Ve chvíli, kdy se mu to začalo zběsile líbit, zrychlil tempo a přidal na síle, což pani Railovou úplne dorazilo. Nemohla mluvit, vydávala jen tlumené zvuky, které připomínaly sténající zvíře. Poté se vrah dostal do nejsilnější rozkoše. Celé tělo se mu chvělo a s vyvrcholením pomalu končilo jeho velké dílo.

Poté, co si násilník udělal příjemně, svázal pani Railové ruce k nohám a nechal ji na posteli.

,, Tak a teď si půjdu dát pivko. Ty si můžeš přehrát svůj život před očima, protože co jednou začne, tak i končí kotě.”, dodal s vlídným úsmevem na tváři. Pani Railová byla v šoku. Celé tělo ji bolelo natolik, že jej skoro ani necítila. Byla tak dehydrovaná, že nemohla uronit jedinou slzu. Ani neměla dost sil…

Vrah vešel do místnosti, kde už popíjel jeho spolupachatel.

,, Hele, už je toho trochu moc, ne!?” řekl nervózně spoluviník. ,, Mělo to bejt jen auto! Pak do toho vlezl ten chlápek a teď ta ženská! Co s ní jako chceš dělat!?” zdůraznil a nabýval na zlosti, z činů, které se staly.

,, Co sní chci dělat!? To je jako otázka, nebo si ze mě děláš prdel! Co s ní asi teď můžem udělat! Viděla všechno! A je mi úplne jasný, že by nešla na policii, kdybychom jí nechali jít!” zařval ironicky.

,, Tohle si prostě podělal! Víš co se teď může stát!? Co když to praskne!? Přijdou na to a pujdem sedět!”

,, Nikdo nic neviděl! A když se dobře zbavíme těl, tak nevím v čem je problém!”

,, Tak ty nevíš v čem je problém. Jo, jasný. A co třeba to auto!? Co s nim chceš udělat, hm!? Co otisky v autě a tyhle ty věci! Co s tím! To už nevíš co!? Tohle už neřešíš!?”, hádal se.

,, To auto se bude řešit až potom! Mám známýho v autolakovně.”, dodal.

,, Jo, tak jestli si myslíš, že vyřešíš něco tím, že dáš to auto nalakovat. Tak to mě poser! Tohle je fakt moc! Ale tak jak chceš, viď!”, prohodil.

,, To auto pak dořešíme. Teď ta ženská.”, odbíhal od tématu. ,, Byla chutná. Dáš si jí taky?”, řekl a začal se smát.

,, Na ní ani nešáhnu! To je čistě tvůj problém!”, zařval rozčíleně.

,, Klid, klid. Jen jsem se ptal. Tak já jdu za ní.”, řekl a vzal si s sebou lahvové pivo, natáhl se pro otvírák a šel.

Když vešel do pokoje, viděl jak pani Railová leží na posteli a má zavřené oči. Rozhlédl se po pokoji a zahlédl šátek, který patřil jako doplněk ke svršku oblečku, co měla na sobě než ji znásilnil. Potichu se k němu přiblížil, uchopil jej do rukou a pak se vrátil k posteli. Přistoupil ze zadu k pani Railové, snažil se být potichu, aby si ho nevšimla. Nebylo totiž jasné, zda spí nebo je vzhůru. Prohodil šátek v rukou tak, aby jej držel v obou rukách a podjel šátkem pani railové pod hlavou. Ta se probudila a z hrůzou se snažila dostat se ze zajetí. Nebylo to ale možné. Měla zavázané ruce k nohám. Vrah tiskl šátkem proti sobě tak pevně, že si sám přiškrtil ruce. Pani Railová vydávala dusivé zvuky. Začala rudnou ve tváři, její oči byly vypoulené, jakoby ji každou chvilku měly vylézt z důlků. Pomalu ztrácela vědomí. Po chvíli se již ani nehýbala a nejevila známky života. Vrah šátek pustil. Otočil tělo pani Railové a podívaná na její obličej mu nepřinesla zrovna příjemný pocit. Její oči byly vypuklé a celé zkrvavěné. Pusu měla otevřenou, jakoby se chtěla ještě naposledy nadechnout.

,, Fuj…”, dodal a šel zpět ke spolupachateli. ,, Rozžhav v krbu. Půjdu spálit ty těla.” řekl na něj.

,, Tys ji?”, nedokončil větu a podíval se na vraha, který přikývl a opět naznačil, aby šel rozpálit oheň. Spoluviník se zvedl a sesbíral trochu dřeva u špajzu. Poté rozdělal oheň a chvíli na to bylo cítit, jak po pokoji proudí teplý vzduch.

Vrah přinesl obě těla. Když spatřil spolupachatel tělo té ženy, tak se mu zvedl žaludek a musel jít pryč z místnosti. Byl to pohled, na který do smrti nezapomene. Žena, mrtvá žena. Bezcitně uškrcená.

Vrah šel do kuchyně, kde si vzal velký nůž a mohutné zahradní nůžky. Když se vrátil, tak pokryl větší část podlahy novinami. Uchopil nůžky a zvedl pravou paži pana Raila, kterou se pokoušel oddělit za pomoci náčiní od těla. Když stříhnul, tak na něj vystříkla krev a pak stékala na noviny. Šlo to celkem hladce. Problémy byly až když se dostal ke kosti, a proto si přinesl sekeru, se kterou sekali dřevo do krbu. Vzal si jedno polínko, přes které přehnul onu ruku a seknul. Podařilo se mu to hned na poprvé. Sekera byla totiž kvalitně zpracovaná a velmi ostrá. Když usekl ruku, tak ji vhodil do krbu. V tu chvíli se z krbu strašně čoudilo, a proto otevřeli okno do stráně, kde nikdo nechodí a ostatní byty tam okna nemají. V bytě to velmi zapáchalo. Smrad byl štiplavý až nepříjemný, což nedělalo vrahovi třikrát dobře, a proto si vzal přes ústa a nos šálu, kterou vyhrabal ve skříni. Když se vrátil, tak pokračoval ve své práci. Rozřezat pana Raila tělo mu trvalo přibližně hodinu a pár minut. Poté se vrhnul na pani Railovou. To pro něj bylo o dost vzrušující. Byla to přeci žena. A žena bez oblečení je nahá a sexy. Jenomže ona byla už mrtvá. Ale to mu vůbec nevadilo. Hlavou se mu honily nechutné myšlenky, jak by si to s ní ještě rozdal. Avšak nebyl čas. A tak se opět pustil do díla. Nejdříve si její tělo osahal. Kůži měla velmi jemnou a chladnou. Poté si vzal nůž a hrotem jí sjížděl kolem ňader. Sjel nahoru ke krku a pomalu dolu, když byl u kyčlí, tak přemýšlel, jestli ji rozřeže stejně jako jejího muže. Tentokrát to bral od nohou. Vzal sekeru do ruky a v hlavě měl pomyslnou čáru, kam sekne. Trefil se přesně, jak to chtěl - usekl jí kotník, který dal hned spálit. Pak usekl druhý, ze kterého tryskala krev o mnohem více než u prvního. Pomalu ji rozřezával až k hornímu tělu. Když oddělil i ruce, tak byla potřeba nože, aby odkrájel přebytečný maso ze zbytku těla. Bylo totiž větší než otvor v krbu. A přišlo na řadu i tělo. Bylo to hrozný. Pani Railová mu dala zabrat víc, trvalo to o půl hodiny déle, než u pana Raila. Když dokončil tohle dílo, tak přišlo na řadu jejich oblečení. Spálil jej i s novinami, na kterých těla rozřezával.

Mezitím, co se v krbu spalovali těla, tak šel vrah pro hadr, aby po sobě mohl vytřít. Natočil si do kýble vodu a přidal tam nějaké saponáty. Pak vzal hadr a pohodlně ho namočil do vody, vyndal a vyždímal. Ručně vytřel celou místnost, nikde nezbyla jediná stopa po krvi, jen na jeho oděvu. A tak se převléknul a spálil i své oblečení.

,, A je čisto.”, řekl si pro sebe a měl dobrý dojem z toho, jak výbornou práci teď odvedl. Šel do vedlejšího pokoje, kde seděl jeho spolupachatel. ,, Už je to v pohodě. Jen budeme chvíli větrat, myslím,že do večera by to mohlo vyčichnout.”

,, Jak teď chceš naložit s tím autem!?” zeptal se spolupachatel.

,, Nechám ho přelakovat, kompletně umejt a utajeně ho prodám. Není to zas tak těžký.”

,, Jo, tak hlavně, že se ti to zdá v poho. Jen chci vidět, jak ti to vyjde.”, prohlásil.

Poté šli oba na chvíli spát.

Vzbudili se zhruba po třech hodinách, když se jim spustil rádio-budík. Vrah se šel vykoupat do koupelny a připravil si celkem slušné oblečení, které měl v plánu si vzít. Jakmile provedl veškerou hygienu a převlékl se, tak vyrazil do myčky aut. Tam setrval zhruba dvě hodiny a půl. Dal si s mytím a celkovou změnou auta opravdu záležet. Vyčistil každý kout, každou škvírku, všechna možná místa, kde by otisky měly šanci zůstat. Pak jel s čistým svědomým do autolakovny, kde mu kamarád zadarmo natřel auto na sytě žlutou.

,, Celkem výrazná barva…” dodal vrah, když už bylo auto téměř připravené k prodeji. Již bylo zapotřebí jen vyměnit SPZ, což nedalo tolik práce, ale celkem dobře se na tom vydělalo. Ačkoliv bylo auto trochu poškrábané, od větví, když projížděli lesem, tak bylo ve výborném stavu. Prodali ho ještě navečer onoho dnu. Neboť úplatky jsou úplatky. A peníze dělají někdy z lidí velké kamarády.

,, Tak co? Jak si dopad?” zeptal se spolupachatel, když vyčkával doma u krbu, který ještě stále prozrazoval, že se v něm spalovalo lidské tělo.

,, No co!? Já vím, co a jak, takže neměj péči. Vše je v cajku.”, odvětil spokojeně a šel si dát pivo. ,, Dáš si taky?”, zeptal se.

,, No, tak jo, ale jen proto, že se ti konečně jednou něco povedlo.”, odpověděl. ,, A kolik si dostal za tu káru?”

,, Něco málo. Aspoň na chvilku nám bude dobře. Co třeba razit na Nový Zéland, nebyl to snad tvůj sen?” nabídl.

,, Že se vůbec ptáš! Beru si to na starost. Zítra to zařídím a pojedeme co nejdřív!” zajásal spolupachatel.

Druhý den byl opět bez problémů, viníci neměli žádná omezení. Pomalu si pakovali věci na dovolenou, kde by chtěli pobýt tři týdny. Krásné pláže, moře, alkohol a holky, co víc si přát.

,, Tak ještě dva dny a jede se! Sakra se nemůžu dočkat, protože to byl můj sen už od dětství, pamatuješ?”, vzpomínal spolupachatel.

,, Kdo by si to nepamatoval, když si utekl z baráku a nechal si doma dopis: Jel jsem na Nový Zéland. To nás rozsekalo, páč tě druhej den přivezla policie, že si lezl do zoo k delfínům.”, smál se vrah.

,, Pojď zapijem to!”, a vzal do ruky panáky, které dolil čistou vodkou.

,, To beru!”