Anděl, havran a smysl života

Přiletěl anděl
Zeptal se, jestli nevím snad
Jaký v životě je úděl,
Prý dozvěděl by se to rád

Radost neměl ze mě
Řekla jsem, že v tom smysl nevidím
Pokusil se aspoň usmát jemně
Roztáhl křídla, mizera
Zjistila jsem, že závidím
Jen roztáhl křídla a zmizel

Přiletěl havran
Ptám se, jaký vidí smysl
V lidské existenci u pekelných bran
Nejdřív na zdechlině si smlsl
Pak řekl, že lidstvo je tu na nic
Člověk že však důvod má
Mám hledat prý něco víc
Něco, co mi životu ten smysl dá

Tak řekla jsem, že děkuji
Zakrákal jen; znělo to unaveně
Pro toho, koho tolik miluji,
Ať prý přestanu se trápit, zatraceně!

Zakrákal jen, zacvakal zobákem
Prý nechtěl by být tím chudákem,
Který má ruce místo křídel
Sice hladit i zabíjet prý nás viděl
On však jen zatřepe křídly lehce
Dostane se všude, nepotřebuje ani klíč