Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkokan
11. 04. 2009
0
0
288
Autor
Oroniel
Byl jednou jeden sen a vlastně noční můra ....................
Mám v sobě nějak prázdno, nějak vymeteno
a nic mě neutěší, nevím proč,
pár starých rán je dávno zahojeno
a kdosi volá no tak skoč,
mám v sobě střípky zapomnění,
mám v sobě jako po vymření,
místo čaje ranní kávu,
místo cigarety trávu,
hlava se mi kolem točí,
nežli skočím, zavřu oči,
pomyslím si na Tebe
a že letím do nebe,
tam jsi ty, můj anděli,
ležíš v bíle posteli,
do tmy hledí Tvoje oči,
skočím a celé to skončí,
noha stojí na okrají,
kolemjdoucím dech se tají,
někdo z dálky na mě křičí,
už mám strach, už mě to ničí,
zas a znova křičí hlas,
neúprosně letí čas,
podívám se do propasti
a prožívám chvíle slasti,
ten hlas byla vlastně máma,
vystydne mi ranní káva,
nekouřím a kávu nechci,
neskáču a svět je hezčí.
a nic mě neutěší, nevím proč,
pár starých rán je dávno zahojeno
a kdosi volá no tak skoč,
mám v sobě střípky zapomnění,
mám v sobě jako po vymření,
místo čaje ranní kávu,
místo cigarety trávu,
hlava se mi kolem točí,
nežli skočím, zavřu oči,
pomyslím si na Tebe
a že letím do nebe,
tam jsi ty, můj anděli,
ležíš v bíle posteli,
do tmy hledí Tvoje oči,
skočím a celé to skončí,
noha stojí na okrají,
kolemjdoucím dech se tají,
někdo z dálky na mě křičí,
už mám strach, už mě to ničí,
zas a znova křičí hlas,
neúprosně letí čas,
podívám se do propasti
a prožívám chvíle slasti,
ten hlas byla vlastně máma,
vystydne mi ranní káva,
nekouřím a kávu nechci,
neskáču a svět je hezčí.