O mém životním posrání

Kolikrát už jsem se pokusil
a zakusil jak nápadně
jsem nechtěn
dívkou tvářící se bezzradně

A to jsem si navíc ani nikdy vůbec
nezasouložil

Jenom jsem sebou byl
a stále ještě jsem
A sám
bych přitom vždycky šanci dal
Aspoň při tom určitě
a na tom trvám

Nevypadám já věru zle
i bystrý jsem a dost
mívám rád vždy upřímně
dokonce daleko nechodím pro radost

Leč čelně sražen s vlastní pýchou
padám zásadně jen
z náručí ven
vždy po hlavě a bezhlavě
i s hlavou plnou opatrných ale

Proč však uniká mi stále

Vždyť poučen už na víc životů
než kolik kdy mi bude let
zpět popředně jsem vláčen dále
Pevný jest můj krok i tak
nezměním že cesty není k cíli
který není i když tváří se že snad
vnadami tlak se šíří někudykam

I takto překombinován a zmaten
dává mi můj pud zásadně jen mat
neboť kde není oboustranné lásky
nedá se klidně spát

Můžu jen nevidět hlubokou tmu
když nahmatávám prázdný chlad
a žízním a hladovím po tom
co nesmím ani ochutnat

Já anděl padlý z višně
a ďábel co umí jen prohrávat
Oba jdouc životem pro vrásky
toužící po všem vždy bez lásky ovšem

---