Dovol, ať se tě táži

Když tvá víčka tíhou večera

ubírají se na chvíli k snění

zde žádná válka se nekoná

vše náhle se mění

Nad hlavou snáší se slunce v ekvipáži

vůně květů omamně poletuje vzduchem

dovol, ať se tě po prvé táži

miluješ-li srdcem?

Voda omývající kameny hrubé

radostně v potoku zurčí

dovol, ať táži se tě po druhé

čemus zasvětil svou duši?

Stromy tiše ševelí

při svitu chladné luny

dovol, ať táži se tě po třetí

zdolal bys kvůli lásce vlny?

Odpusť, že neustále se jen ptám

však odpověď - tu hledej sám.