Chuť smrti

    ,,Dobře,“ povzdechla si.

Za chvíli pod ní začala pukat podlaha. Ze štěrbiny sálalo teplo a nažloutlé světlo, které vydávaly pekelné plameny. Černé pařáty připomínající jen jakési stíny, než živoucí bytosti, ji vtáhly k sobě. Země se opět uzavřela a Aneta se ocitla v neznámém, strach nahánějícím světě v podzemí.

Kolem ní se rozléhaly skřeky a výkřiky tak bolestné a smutné, že se neodvažovala pátrat po tom, komu patří. Nemohla však přehlédnout všechny. Sem tam zahlédla znetvořené duše, jenž znova a znova umíraly takovým způsobem, jakým se jako živí lidé sprovodili ze světa. Tyto duše patřily sebevrahům. Další duše jen sténaly bolestí v plamenech, které je spalovaly. Temné stíny, díky nimž se sem Aneta dostala, poletovaly vzduchem. Jako by dohlížely na ostatní.

    Aneta spatřila tenkou bílou nitku. Nitka symbolizovala pouto mezi jejím tělem a její duší. Byla však tak tenoučká, že se Aneta bála pohnout dál, aby ji nepřetrhla. Zdálo se, že nikdo jiný její nit nevidí, což nejspíš bylo dobře.

    ,,Jak ji mám najít, jak?“ ptala se sama sebe. Musela se pozorně rozhlédnout kolem, i když jí to dělalo neuvěřitelně zle. Každý pohled ji zabolel, neboť viděla další a další hrůzné výjevy. Duše si jí nevšímaly a to jí bylo divné. Náhle jí zápěstími projela ostrá bolest. Žiletka Anetě prořízla žíly na jednom a posléze i na druhém zápěstí. Rudé kapky pod jejími nohami tvořily kaluže krve. Aneta zavyla bolestí. Ta nekonečná, stále se opakující bolest...

    Bolest Anetu dočista ochromila. Skoro se nemohla pohnout. Za pár minut se k Anetiným nohám připlazila mladá dívka. Aneta si jí nevšimla, dokud ji nechytila za nohu. Lekla se, až to s ní škublo.

    ,,Oni tě našli, našli,“ pokusila se duše dívky radostně usmát. Propadlé oči se zelenými kruhy, svraštělé fialové rty Anetě připomínaly její babičku. I když dívka byla zhruba stejně stará jako ona sama.

    ,,Jak jsi mě poznala?“ nechápala Aneta s tváří zkřivenou bolestí.

    ,,Podle tvého spojení,“ ukázala dívka na nit táhnoucí se od Anety někam vzhůru do ztracena.

    ,,Proč to nevidí nikdo jiný?“ zeptala se opět se zasténáním.

    ,,Protože jsou tady za trest, já jsem tu jen kvůli své neopatrnosti,“ vysvětlila ,,měly bychom si pospíšit. Tvé spojení se za chvíli přeruší. Zasténala. Obdržela drápnutí od strážných stínů.

Aneta se vyděsila, když si všimla, že její spojení se opravdu začíná ztrácet a slábnout.