Strach a sklíč..Dvě slova na S

Ty dvě slova na S znám,

avšak nechci vyslovit je.

To, co teď pociťuji, je podobné tomu,

ty dvě slova na S, ty dvě cítím naráz.

Člověk roste z chyb, ale málokdy se poučí,

to určitě všichni víme.

A jestli člověk spěje z dvou slov na S,

už určitě jsem dokonalým, vyspělým.

Nesnáším to, když člověk poučuje jiné,

sám nic neumí, povyšuje se nad ně.

Ty dvě slova na S, ten pocit popsat nemohu,

jen vyslovení toho slova, propadám panice.

Sedím skrčeně a přemítám, co dál,

ruce se mi třesou a kolena mám u brady.

Bolí to, strašně to bolí, do srdce, do všeho,

na podlahu kapou slzy a nemůžu se zastavit.

Pomáhá to, zároveň ty dvě slova se zbrojí,

až jednou vyslovím je, pocit se znásobí.

Každý sval v těle mě bolí,

ale já dál sedím a pláču si do kolen.

Nechce se mi ulevit a ani se trápit dál,

kéž by šlo čas zastavit a poddávat se osudu.

Bohužel to nejde a já už tímhle končím,

řeknu ty dvě krásná slova co mi uleví - strach a sklíč, strach a sklíč, strach a...