Stromů stín

Stromů stín chladí nadějí

na pěší tůru k rajské zahradě

kde stromy poznání rostou jak lebeda

a jejich plody jsou sladší než medovina

tak zázračně opojné že stojí za vyhazov

Stromů stín leží na mechu

který je rosou nasáklý jak houba

a máčí mi podrážky na dobrodružné cestě

až někam k okraji světa

kde padají do nekonečna vody oceánu

sbíhající se z pramenů celého světa

a každá vlnka by mohla psát historii

kdyby však nebyla němá, jak ty ryby pod ní ukryté

Jednou ten stín však rozplyne se v slunci

víc nezchladí mech ani hlavu mou

toužící po ráji tam za okrajem světa

kde stačí jeden krok tou orosenou botou