NEBE NAD SOMMOU-37

Posádka dvoumístného dvojplošníku FE.2B  rámové konstrukce začala provádět průzkum fotografováním krajiny i psaním poznámek do zápisníku.  Mnohem výše ve velkých kruzích létala dvojice dvojplošníků Airc DH. 2, též rámové konstrukce. Její piloti bedlivě sledovali oblohu, aby zavčas spatřili německá letadla, kdyby se objevila. A poručíkovi Robertu Fantesovi i nadporučíku Ralphu Ansellovi bylo jasné, že nepřátelské letce lze s určitostí očekávat, protože se nacházeli daleko v německém zápolí.

  Fantes pozorně přehlížel vzdušný prostor, ve kterém viděl modrou oblohu a bělostné mraky různých velikostí i tvarů. Zároveň střídavě hleděl na letoun provádějící průzkum i na letoun nadporučíka Ansella. Ten kroužil mnohem dále a sledoval opačnou stranu oblohy.

„Tak vodkud Hunové přiletíte?“ zeptal se v duchu sám sebe Fantes, který neustále kroutil hlavou všemi směry. A pojednou v dálce mezi mraky postřehl čtyři tečky.

„Hrome, to budou určitě Hunové!“ blesklo mu hlavou a stále se upřeně díval v ten směr, kde se čtveřice bodů pohybovala. Brzo poznal, že se přibližují jeho směrem, a tak začal zuřivě mávat křídly, aby na přibližující se německá letadla upozornil nadporučíka Ansella. Poté Fantes začal ve stoupání oblétat uskupení několika mraků, přičemž ztratil vizuální kontakt s nepřátelskými stroji. Němečtí piloti však i jeho neviděli, což chtěl. A když ve vzduchu udělal velký vzdušný půlkruh kolem oblak, tak uviděl o něco níže pod nimi letět čtyři stíhací hornoplošníky Fokkery. Nenamířil si to rovnou na ně, ale s Aircem se v následujících vteřinách dostal do takové pozice, že měl slunce v zádech. A to znamenalo, že v jeho svitu byl pro piloty nepřátelských letounů po určitou dobu nespatřitelný, což mu vyhovovalo při provedení útoku.

„A hurá na vás!“ pomyslel si Fantes, když sklopil let letadla. Zároveň vypálil kratičkou dávku z kulometu, aby jej zahřál a přitom se upřeně zadíval na různě barevné Fokkery. Zároveň uviděl mnohem dále v prostoru před nimi Airco, které pilotoval Ansell. Ten se rozhodl pro čelní útok a pozornost všech německých letců se soustředila na něho.

 Fantes si vzal na mušku žlutobílého Fokkera, na něhož zahájil střelbu ze vzdálenosti několika desítek metrů. To se dělo ve stejnou chvíli, kdy pálil i Ansell a nepřátelští stíhači rovněž na něho. Dvoubarevná německá stíhačka byla zasažena a vyvalil se z ní tmavý kouř, načež se ona naklonila a poté přešla do strmého letu k zemi. Fantes rychle vystřílel zbylé náboje z kulatého zásobníků na šedobílý Fokker a přitom postřehl, jak vyšlehly plameny z hnědobílého nepřátelského stroje, kterého zasáhl Ansell. Ten vzápětí prolétl nedaleko trojice německých letadel, z nichž jedno padalo v záplavě plamenů ve vývrtce k zemi. Na obloze za okamžik byl k vidění mohutný sloup černého dýmu, který se jako pohřební stužka táhl až k zemi. Boj na obloze však pokračoval dál a měl se změnit ve dva duely čtyř letadel.

KONEC TŘICÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI