Mámě

Odpusť mi moje sny
o střípcích mandal mezi stébly trávy.
Jsem zklamáním
tvého rodu,
já vím.
Ale noci v Káhiře se mi vlní
mezi sny jak tanečnice z Bollywoodu
a létající zámky
se ukrývají tam,
kde bouřky sejí blesky mezi řádky deště.
Ještě v ně věřím,
tak jako v příběhy
co zpívalas mi jako malé holce.
Možná už přišel čas
zaplatit za všechny hvězdy pod polštářem,
ale nechci se vzdát
doteků deště na své tváři.

Zkus prominout
a nebo raděj zapomínat,
že přešla jsem ti cestu
na níž jsi trpělivě střežila mé krůčky.
Jsou už zanesené prachem
a přišla doba vlastních chyb...