Navždy probuzeni: 3.Zpátky doma

Překvapilo mě, jak to bylo jednoduché. Naši si pro mě přijeli. Nebyl čas vysvětlovat co se stalo, hlavně že jsem se jim vrátila živa a zdrava. I když ne tak úplně….. Ale to teť bylo nepodstatné, všichni byli šťastni a já také.

Doma mě všichni vítali. Brečelo se, smálo se, strachovalo se. Když přišlo na to jak se to stalo řekla jsem že si nepamatuji. Že jsem šla domu a udělalo se mi mdlo a pak už nic. Když jsem se probudila zpanikařila jsem a snažila jsem se dostat domu. Nic víc jsem jim neřekla. Všechno jsem to v sobě dusila. Nemohla jsem spát, ale to nikdo nevěděl, takže jsem se kolem 10 večer odebrala do postele. Nevím v kolik přesně jsem se vrátila zpátky domu, akorát vím že tohle všechno jsem stihla za jeden den.Brzo ráno jsem se šla projít a už jsem se nevrátila. Hledali mě, ale nenašli. Vrátila jsem se dřív než měli šanci mě najit. Byl to krutý den. Ještě že naši nezavolali policii a dali mi čas vrátit se. Třeba by policie čmuchala potom co se stalo a přišla by na něco.

Lehla jsem si přikryla se a zavřela oči.

Měla jsem celou noc na to přemýšlet co se stalo.Ráno jsem vyšla a šla na pole to je jisté. Podle všeho sem se rozhodla zajit do té hospůdky u nádraží.hospůdka leží plus mínus asi takových 10kilometru od naší vesnice,i když je dost možný že přeháním neumím moc dobře odhadovat vzdálenosti. No tam jsem nejspíš došla. Asi vpůli cesty mě přepadl ten, ten, ten upír. Co bylo pak si můžu jen domýšlet. Jestli mě nějak kousnul a dostal tak jed do mého těla nebo svoji krev nechal napumpovat dome či co. No prostě o tom jak sem se stala tím čím teť jsem vám asi nepovím. Minimálně teť nepovím. Doufám že budu moc pokračovat v normálním životě, když ne seberu se a uteču. Nohy mě dovedou kam jen budu chtít. Ale co oni, ti s kterýma žiji, ti s kterýma chodím do školy, ti s kterýma se denně setkávám. Co si pomysli? Nebylo by lepši kdybych se vůbec nevracela? Teť už je pozdě, vrátila jsem se a zůstanu tu dokud budu moc. A co jídlo? Co jídlo? Jídlo. Musím se nějak živit. Dneska jsem měla zajíce, ale co zítra a pozítří? Co potom? Nemůžu spát a doběhnu rychle i hodně daleko. Nejspíš se budu muset po večerech vykrádat s domu. Tak to bud nejlepší,

Tohle je zajímavé. Jsem upírem teprve par hodin a už mi to přijde celkem normální, jako by to ke mně patřilo. Zvykla sem si rychle. Taková normální nehoda jenom se ze mně stal upír. Nechutná představa. Asi sem divná, normální člověk by se zbláznil kdyby se mu to stalo. Přála jsem si byt jiná tak to mám. Jsem upír. Krvelačný netvor sající krev. Jestli mi bude chutnat i lidská krev…. No fuj to ať mě ani nenapadá! Zajíci mi musí stačit. I když srnky, medvědi nebo tak něco……… Sakra ještě si budu vymýšlet! Zítra je škola. Nic se nezmění. Tedy změní. Mam takový pocit, že diky mim zostřeným smyslům to tetka bude jednoduší, ale doufejme si toho nikdo nevšimne. Vlastně ještě sem se neviděla v zrcadle.do vany sem si vlezla a vylezla nějakým záhadným způsobem se zrcadlu cely den vyhýbala.dobře stáváme a jdeme do koupelny. Času máme dost, teť když nespím budu stíhat tolik věcí! Aspoň nějaká výhoda. Koupelna je od pokoje jenom kousek stačí přejit obývák a 5 schodu a sem tam. Koupelna je na našem domě asi to nejnovější, ale mu že zato hlavně fakt že kachličky se jen tak neopotřebuji. Uprostřed místnosti máme zrcadlo. Šla jsem k němu sklopena, abych pravdu řekla i sem se trochu obávala toho co uvidím. Narovnala jsem se a koukla na sebe do zrcadla. Byla jsem to já, ale něco jako by nesedělo, bledá jsem byla vždycky a ten možná o odstín světlejší odlesk to ho si nikdo nevšimne, vlasy jsem měla vždycky šíleně husté a kudrnaté, ale to že je mam rovnější a prořídlejší byl možná akorát můj pocit. Možná se mi zpevnily svaly ale vždycky sem měla takovou normální postavu takže to nějak zvlášť poznat nepůjde. Nevětši měna byla ale ve výrazu. Byl jiný, zvláštní nevím čím to bylo ale prostě byl jiný. Byl z něho cítit chlad. Chlad a hlad. Vyděsila jsem se. Ty oči ………. Byly na pohled stejné zelené ale čišela z nich zlost. Už vím jak vypadá vražedný pohled. Pohled vraha.