Skála

"…Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. K čemu bych byla stvořena., kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff, - znala jsem je a prožívala je s ním od malička - podstatou života je mi on! Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako listí v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff, Nelly! Stále je v duchu se mnou - ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím - ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto víckrát o našem rozloučení!''