Ráno

Ze všech těch rán vyber si tohle,
kdy ruce hmátly do prázdna,
na polštáři jen pár jejích vlasů
a vůně milování.

Ty promneš si oči, unaveně vzhlédneš..
snažíš se ve tmě rozeznat její obličej.
Bože, jaké měla oči?

A pod tvým pohledem se vlasy v klubko háďat svinuly.
Víš, že podala ti jablko a pak rudými rty
šťávu z těch tvých slíbala?

Pak v koupelně nad umyvadlem
své vzpomínky poskládáš,
hle, za zrcadlem pár čísel s otazníkem,
      zavoláš?

A ty víš, že nezavoláš.

I ona to věděla,
když otisk svojí rtěnky
na roh papíru kreslila.

Podívej, její rty měly skutečně barvu jahod!

---