Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2x
01. 05. 2009
2
10
807
Autor
Poko
Děkuji za jakýkoliv komentář.
Jéžišmarjá, zas do toho sklepa... Po těch zasranej...
Klára se opírá rukama o invalidní vozík, na němž sedí Jozífek, který si pro sebe cosi reptá. Klára hledí na staré dveře s fixem napsanou a hřebíkem přitlučenou cedulkou Sklep.
"Vem to skrz sklep do garáže, Lubik vás tam naloží, ať se nemusíte v tom děšti táhnout kolem!" volá šéfka z dílny a Klára si jen pro sebe odpovídá: "... nojo, vždyť jasný."
Jako vždy, když se potřebuje na něco soustředit, strčí si do úst stříbrný přívěšek, který má na řetízku kolem krku.
"Kurva, řekněte ji někdo, ať si votře tu držku, dyť to je k zblití!" říká pomalu a důrazně výhrůžným hlasem mladík, který se snaží nedívat, jak Alence, ženě malého vzrůstu, která před ním stříhá noviny na malé kousky, tečou sliny se zbytky oběda po bradě.
V dílně je ale ticho rušené jen zvuky pracovních nástrojů a nikdo se k napomenutí retardované ženy nemá.
Na okno tiše bubnuje déšť, v dílnách je zima, protože na topení nejsou peníze.
Blikající zářivka nad hlavami postižených je plná mrtvých much, jejichž třepotavé stíny v místnosti nabývají obludných rozměrů.
Kláru s Jozefem ihned za dveřmi obklopuje teplý vzduch se zápachem plynu a vlhkých zdí. Jozef přivírá oči a snaží se nedat před Klárou najevo strach, který ho z úzkých chodeb sklepa přepadá.
V mysli se mu střídají vidiny prosluněného moře, které nikdy neviděl, s pocitem, že je zasypán cihlami ve zbořeném domu.
Lape po dechu, snaží se nevnímat prudce se střídající vidiny a úporně se snaží myslet jen na vůni jím zbožňované Kláry.
Ještě že je Jozef takovej hodňoučkej, mý zlatíčko... Jinej by mi tu začal vyvádět, že...
Hladí Jozífka po rameni a chlácholivě mu šeptá: "Do bazénu jedéém, Jozífkůů a vemem to sklepéém...
"Čus, Klárinko, tak vy to berete takhle frajersky barákem, jó?" ozývá se nedbale o šedivou zeď opřený Lubik s cigaretou v prstech.
Tak vám představuju paní Lorencovou, bude nás učit šít na tý nový obnitce," vesele říká klientům na dílně šéfka a uvádí do místnosti starší paní, která se ale hned s pohledem na šicí stroj v koutě ohrazuje: "Jé, to já ale nevim, já tenhle neznám. Já jsem u Vávry šila na takovým tó..."
Ale na vše připravená šéfová pohotově reaguje:
"No, tak to já vás představím, žádnej problém!"
A bere paní Lorencovou za ruku, pokládá ji na šicí stroj, který současně překvapené paní představuje: "Tak to je obnitka, vážená paní Lorencová, šicí to stroj. Áá toto je paní Lorencová, vážená obnitko."
V úzkém kumbálu, kam Klára Jozefa kvůli jeho eventuálnímu křiku zavřela, se špatně dýchá a nesvítí tam světlo. Jozífkovy se na celém těle ježí chlupy strachem, třeští oči do tmy okolo sebe, ve snaze najít nějaký záchytný bod.
Lubik zatím rozepíná knoflíky na Klářinných džínách, líbá jí břicho a současně ji postrkuje k balíkům vlny. Klára si na ně lehá, zavírá oči a dává se Lubikovi všanc. Jozífek se na vozíku zatím kroutí strachy a s do tmy upřenýma očima hledí na černá záda jakéhosi muže, který se k němu z rohu přibližuje. Prochází jím za Jozífkova hysterického jektání, právě když se Klářino tělo žahané kopřivami orgasmu prohébá do oblouku.
Alenka stojí o obědové pauze před šicím strojem a nervozně si mne ruce. Ohlíží se přes rameno, jestli někdo její neobratné představování nesleduje. Pokládá ruku na šicí stroj a svým s těží srozumitelným hlasem říká: "Obrý en, á em Aena..."
"Jdi do prdele... Vpadni vocaď, se na tebe nemám chuť dívat." říká zlým hlasem mladík z dílny a pohled stáčí od Alenky k oknu. Alenka na něho upírá své mongoloidní oči v marné snaze celou situaci pochopit a mladíkovi rychle ustupuje z cesty.
Klára vyváží z výklenku vozík s postiženým mužem , hubičkuje ho do vlasů, které mu ráno sama myla a žvatlavě drmolí: "Tak Jozííífku, jak páák, mušíme cestovat, nojó, mušíme plavčit do bazénu, to máme přece móóc rádi..."
Ale do té doby vždy hodný Jozífek v sobě s překvapením objevuje nové podmanivé vlastnosti a pojmy. Oddává se příjemným myšlenkám na kabinu v Aquacentru, ve které ho Klára svléká do plavek. S prapodivným a na jeho tváři do té doby nevídaným šklebem mlčí.
10 názorů
Ahojky, díky za zastavení akom.
UÁÁÁ tak toho se nonstopo vyvarovávávávávm, kdo je tu jako dobrej a zlej, snažil jsem se právě o pravej opak!
Jak to vidíš?
Ahoj, bez dějové linky = dobrý, námět = super, styl psaní = příhodný, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to dílo vyvolává dojmy jakoby uměle, jedni jsou dobří a druzí zlí, jak jsem vám to naservíroval, tak to sežerte, já to přečetla, ale ty postavy, ani celkové klima příběhu ve mně nedokázalo nic vyvolat.. Ale tip dávám, protože i s výhradami je to dobrá věc. PS: Nechtěla jsem tě nějak urazit, nebo snad naštvat, mohla jsem taky napsat stručně - dobrý:o)
>>>ona tam ta dějová linka bejt nemusí, ale mě text vyložně mátl a nedokázal jsem se do něj položit>>>to jako u Márva není nic divného, že je jako zmátlej. Ale tentokrát se mu nedivím. Být to dobře napsaný, tak je z toho povídka jak řemen. Takhle je to jakoby roztržitý moc, až nesrozumitelný. A je to škoda.
Ale zkusím avi, snad Rabb se nebude zlobit.
Zdar, díky za zastavení a komentář.
S jetým pravopisem - to bez komentáře, já ty písmenka nejsu schopnej poskládat, aby to nedrhlo.
Žádná dějová linka, odnikud nikam, to je zcela ve shodě se záměrem s jakým jsem to psal, ostatně i se současným životem chráněnek. Takhle jsem to chtěl napsat, třeba to je blbý, ale byl to úmysl. Žádná dějová linka - s tím asi nesouhlasím, je to vytržený kus ze života chráněný dílny a to tak, aby si čtenář mohl udělat představu o atmosféře která tam vládne, žádný klišé o vztazích k postiženejm a ten duch jak řikáš, malinkej náhled do světa jetejch kebulek, to je na čtenáři, jak se k tomu postaví, ono to asi ani nejde nějak racionálně. No nic ještě jednou díky a zdar.
Zdar díky za zastavení a komentář.
O chráněné dílně píšu roky, ostatně tam i pracuji, a to jeden postoj k postiženým, stejně tak jako k jejich osobním asistentkám musí mít vyřešenej, nebo by mu tam hráblo.
Tenhle text jsem přepisoval x krát a chtěl jsem ho oprostit ode všeho profláklého postoje k invalidům, stejně jako svolnejm holkám. Text šedivej a neutěšenej, bez vhledů do úvah hl postav. Scénka se svlékáním, to na těch balíkách? To mám odzkoušené, takhle to jde a poměrně ok. Jo-jak ti mám k té Lůze a elitě napsat komentář, to neumim, "ono se to nikdy nevobjeví v těch kritikách", su pc antitalent, nepopírám