Myšlenko snová

Znova se stmívá
temně se smráká
pod hvězdnou oblohou
jsem jako straka.

Kradu ti lásku
kterou si ponechám
na světlém vlásku
v klidu tě nenechám.

Jsme jako skládanka
kde všechno zapadá
nesnadná hádanka
co blázny napadá.

Pořád mě dostáváš
znova a znova
šanci mi nedáváš
myšlenko snová.

Sama pak v trávě
na tebe vzpomínám
tvářil ses hravě
chtíčem se rozpínám.

Bez tvého dechu
prostoupím prázdno
v oparu vzdechů
spadnu až na dno.

Tak nenech mě čekat
kdy tě zas potkám
a po nocích klekat
k blednoucím fotkám.

---