Z deníku mého imaginárního přítele

Dobrý den, smutku.

Zdá se, jako by každý den byl smutnější a smutnější. Lidé se už neradují z maličkostí jako je láska nebo krásné počasí. Hnají se za materialismem a bojem o moc. Moc jako personifikace úspěšného člověka.
Ale bývá úspěšný člověk šťastný? Z pravidla o svém životě neví, neuvědomuje si svou duševní prázdnotu. Vím to,vím,že mě peníze neudělají štastnějším, ale spokojenějším. Citově nejbohatšími lidmi jsou podle mě umělci. Umělci obecně. Sebepoznávání, které umění poskytuje, je jeden z nejsvobodnějších prvků lidské duše. Člověk celý život hledá. Cokoliv. Hledá odpovědi na složité otázky existencialismu. Jsou i lidé, kteří svou jednoduchostí ničí současnou společnost. Avšak konzumní společnost je složená převážně z takových osob. Lidé, kteří nemají svůj názor, nebo pouze názor obecný, začlení se do publika a pak zmizí. Chyba je neustále hledat chyby v lidech a ve vztazích. Pokud se dopustíme jednoho závažného problému, jen těžko se změníme, jen těžko smažeme tu tmavou skvrnu. Respektive, udělal-li člověk chybu, udělá ji znovu, nemusí to být chyba totožná, ale podobná.

Dobrý večer, smutku.

Slunce už dávno zapadlo a jsem hluboce ponořen do svých myšlenek. Naše myšlenky dokážou být tak krásné už jen svou odlišností od reálného světa, ale také trýznivé a znepokojující. Čím více uvažujete o stejném tématu, objevujeme hlavně ty negativní podněty a prameny našeho trápení. Zkoumáme do podrobna jedno téma, objevujeme jeho nedokonalosti a naše láska pochybuje. Pochybnost je ale věc krátkodobá a zmizí stejně rychle jako noc. Noc láká svou magičností k aktivnímu konání, k velkým myšlenkám. V noci se spoustu lidí cítí činní a konají to, co by za normálních okolností nedělali. Smutek je v noci rozložen po celém nebi, ty nepatrná světýlka hvězd znázorňují naději, že nás čeká den. Noc a smutek, bez sebe nemohou být.

Na shledanou ráno,

Vší sílou se snažím probrat z posledního segmentu mého živého snu, jsem unaven, ale nechci se vzbudit. Ráno už protivně a agresivně útočí na mou unavenou a oteklou tvář. Myslím si, že to nedokáži. Smutek mě zcela ovládl.