O zodpovědnosti

Slovo zodpovědnost je v dnešním podvědomí vnímáno jako blízký příbuzný výrazů typu zralost a plnoletost. Z právního hlediska je to nepopiratelný fakt. V Evropě se právní zodpovědnosti nabývá dovršením osmnáctého roku života, v USA je proces dospívání až o tři roky později. Osobně netuším, kdo a za pomocí jakých vzorců došel k výše uvedeným číslům. Doufám jen, že se jednalo spíše o výzkum erudovaného sociologa, než o výplody choré mysli senilní kartářky. Avšak mně se jedná o morální aspekt slova zodpovědnost. O zodpovědnost, která zde existovala daleko dříve než první právníci a první sofistikovaný numerický systém.

I když jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě Pán Bůh potrestá, tak mi přijde většina pasáží nejlépe prodávané knihy všech dob celkem rozumná. Zejména se mi líbí nenásilné vštěpení poučky – buď hodný kluk, jinak skončíš špatně. Což je možné interpretovat i jako – zodpovědností vstříc království nebeskému. Pokud tedy pominu Chamurabiho a jemu podobné zákoníky, tak Bible přináší do světa čisté a zatím zcela neposkvrněné slovo zodpovědnost.

Avšak v průběhu časů, kdy lidstvo markantně zlepšilo své schopnosti v oblastech intrik, politikaření, rafinovanějších metodách zabíjení a vedení válek, byla zodpovědnost nenávratně pošpiněna. V dnešní době je slovo zodpovědnost zneužíváno pro prázdné řeči politiků, dojemné projevy advokátů nezletilých delikventů a výmluvy lakomých rodičů, kteří ustavičně zamítají zvýšení kapesného svých ratolestí. Z původního významu zbyl pouze cynický úšklebek protřelých právníků a slzy matky, jejíž dceru srazil zfetovaný řidič kamionu.

Ačkoliv jsem hned po svém prvním střetnutí se světem zaujal postoj neoblomného pesimisty, nechci tvrdit, že žijeme v naprosto bezskrupulózním světě bez naděje na setkání s dobrými lidmi. Pokud se budete vyhýbat zaníceným fotbalovým fanouškům, průvodům neonacistů, právnickým fakultám a  budově parlamentu, tak šance na konfrontaci s milými a hodnými lidmi značně vzrůstá. Pouze se musíme smířit faktem, že zodpovědnost není výsadou dobrých a hodných. Nájemní vrazi, distributoři drog, tělocvikáři – všichni disponují svou profesionální zodpovědností, i když po náznaku citu není ani stopy. Pomalu a nevyhnutelně se zcela vytrácí morální aspekt slova zodpovědnost a na jeho místo se nevybíravě probíjejí přízviska typu trestní a profesionální. Samotná podstata zodpovědnosti nachází azyl u svých nejbližších příbuzných – svědomitost a soucit.

Zodpovědnost v roce 2009 je tedy zbavena všech morálních hledisek. A zde přichází téměř šokující odhalení. Napětí kulminuje, drásavá atmosféra graduje a hle – ze zodpovědnosti se definitivně stává spolehlivost. Tato dvě velice blízká slova šla od jejich stvoření vlastní cestou, avšak stejným směrem. V průběhu věků se nenápadně přibližovala. Erudovaný člověk by patrně použil něco ve stylu „výrazy konvergentního charakteru“ ale koho to zajímá. Kousíček po kousíčku, až se stala významově identickými. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést dlouhé debaty, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Jistě se najde člověk zastávající názor, že ne každý zodpovědný člověk je spolehlivý. Ale já vycházím z ideálních podmínek, kde předpokládám, že předsedou Ústavu pro výzkum hmyzu se nestane odpůrce asijské kuchyně, který navíc trpí arachnofobií. Tento a podobné extrémní příklady považuji za všudypřítomné anomálie.

Jsem si vědom, že jsem si proti sobě poštval všechny lingvisty, křesťany, tělocvikáře a asijské kuchaře. Ale učinil bych to zase. Ne z marnivého uspokojení nebo snad kvůli vehementní snaze vyvolat dojem mé geniality. Chci pouze psát, co cítím, abych mohl být zodpovědný vůči sobě. Ano, jsem beznadějně naivní.