Vzpomínkou u karet.

Vzpomínkou u karet při herzové dámě,
třímá ruka kříže,kde vévodí král,
na dobu,kdy já ti nabídl své rámě,
uplynulo hezkých dlouhých chvilek jar.

Zatopil jsem mysl láhví alkoholu,
nemyslim už na tě,nemusíš se bát,
protančil jsem s tebou kus života v sólu,
dnes se ptám sám sebe,koho to mám rád.

Celý život sázím na srdcovou dámu,
věřím jednou vyjde,nasazuji krk,
koho to miluji,marně hlavu lámu,
život v lásce tuším as dozajista frk.

 Protrpěl jsem hoře,však toliko nezoufám,
zkušenosti mnoho,rozdat spousty všem,
jednou tě já najdu,nepláču a doufám,
že nebudeš pouze pouhopouhým snem.

Kroky píšou parkem šlépěj budoucnosti,
neznajíce návrat,tím mohu být jist,
lípy kývou pozdrav svou tichou úslužností,
jež z mých stop se učí první stránku číst.

Klidem louskly první,na druhou vrhající,
pohled jich mi málem povyrazil dech,
zachytil jsem okem vánek prchající,
s ukradeným srdcem,chladným číše plech.

V třetí stránce pohled zaslech verše zpívat,
mizející v dáli za kamennou zdí,
lípy větrem dotek kůru počly líbat,
o čempak tak asi po nocích si sní?

V životě dál stojím nad herzovou dámou,
v kartách dál mi jeví čerň křížový král,
nad čtvrtou stánkou lípy hlavu tiše lámou,
ptát se jich na obsah asi bych se bál.