Sny a smrt

Otázkou je, proč jsou pro nás sny tak fascinující. Možná jen toužíme rozluštit jejich význam, nebo se nechceme vzdát pomíjivého snového světa. Sny jsou efemérní a vychytit je není snadné. Několikrát se nám po probuzení stane, že nám rozprchá poslední fragment naší snové vize. Tak rychle, že si na něj po snídani ani nevzpomeneme. Říká se, že tomu, komu se sny nezdají je mrtvý. Avšak toto tvrzení není daleko od pravdy. Spánek má podle řecké mytologie velmi mnoho společného se smrtí. Hypnos - bůh spánku byl bratrem Thanatose boha smrti. Oba byli synové mocné bohyně noci. Aby jsme se mohli hlouběji ponořit do tématu, začneme tím, co se s námi děje během spánku.

Během noci (spánku) se střídají dvě různé fáze. První je fáze "non REM'' (hluboký spánek) a fáze druhá se nazývá "REM" (mělký, paradoxní spánek). Ale pouze při REM fázy se nám zdají sny. Jsme ve svém druhém podvědomém životě. Tato fáze zabraňuje lidskému tělu propadnout hlubokému spánku, ve kterém se nám snižuje tep a dech je pro srovnání klidnější. Podobný stav můžeme zaznamenat u umírajících pacientů. Stručně řečeno, non fáze může převzít kontrolu nad naším tělem, ale pouze v ojedinělém případě. Může absence spánku lidí nad šedesát let něco znamenat? Pravě tato věková skupina má nejčastější problémy se spaním.

Z filozofického hlediska, bychom měli využít svůj prospalý čas k řešení subjektivních problémů a hledání odpovědí. Je známo, že mnoho významných osobností našla odpověď na své otázky právě ve snu. Ať už to jsou vědci, komponisté, vynálezci, nebo spisovatelé. V nevědomém stavu spánku je naše psýcha osvobozena. Zbavuje se své fyzické zátěže a v plynnosti plyne kamsi do neznámých míst. Nemusíme se však bát spát. Protože, čím čístčí mysl, tím krásnější sny.