PARALELNÍ SVĚT-66

Po silnici jelo velkou rychlostní nákladní vozidlo, za kterým byla motorka s postranním vozíkem. V té se nacházeli dva němečtí vojáci. A ten, co seděl ve vozíku, střílel ze samopalu. Na korbě nákladů ležel nadporučík Mirek Vincent a občas vystřelil z pušky. Zároveň se opakovaně přikrčoval za dřevěnou částí vyklápěcí korby, přičemž kulky ze samopalu létaly těsně nad ním nebo se do ní zarývaly. Za volantem seděl major Karel Pokorný, který vůbec nesundával nohu z pedálu plynu. Přitom se snažil jezdit s nákladním vozem ze strany na stranu, aby ztížil německému vojákovi střelbu. Přitom střídavě hleděl na silnici a do zpětného zrcátka, v němž sledoval motorku s vozíkem. A za mnohem dále za ní zahlédl i další dvě vozidla, která je pronásledovala.

„Já tu motorku prostě nedokážu zasáhnout!“ vykřikl do mikrofonku, co měl v límci nadporučík. Přitom se odvalil na stranu korby a nabíjel pušku náboji. Současně se ozvala dávka ze samopalu, po které nad ním prolétlo několik kulek.

„Já prudce zabrzdím! Tak se snažte držet!“ vykřikl major, když ve velké rychlosti vjížděl do levotočivé zatáčky, ve které záhy sešlápl pedál od brzd. To mělo za následek kvílení brzd, hvízdání pneumatik, od nichž se kouřilo, a zároveň se nákladní automobil dostal do smyku. Po něm zůstal v zatáčce stát skoro napříč, načež německý voják řídící motorku jí prudce strhnul do strany. A vzápětí se ozval dvojitý výkřik, během něhož bylo slyšet praskání porostu, které doprovázelo pád motorky s vozíkem do zarostlé stráně vedle silnice.

„Tak těch dvou jsme se zbavili!“ uslyšel Vincent nejen v naslouchátku výkřik Pokorného. Ten se nacházel mezi bednami, mezi nimiž se ocitl po prudkém zabrzdění. To už major opět rozjel náklaďák, přičemž se k zatáčce rychle blížila dvojice vozidel s německými vojáky.

„Jak jste na tom?“ zeptal se Pokorný.

„Víc už snad potlučenej bejt nemůžu,“ mínil Vincent, který dolezl nakonec korby. A poté se zadíval na silnici, na které uviděl předek vozidla. Z jeho kabiny byl vykloněný voják s puškou, z níž dvakrát vystřelil.

„Teď už byste se mohl trefit, ne,“ uslyšel v naslouchátku hlas majora.

„Snad ano,“ odpověděl nadporučík, přičemž začal lícit pušku na sklo, za kterým seděl řidič. Němec opětovně vypálil a kulka prolétla těsně kolem korby. Za okamžik však Vincent třikrát stiskl spoušť a poté přes mířidlo pušky postřehl, jak na dvou místech skla kabiny se objevily průstřely. Vzápětí se náklaďák prudce stočil do strany a stále vykloněný voják z dveřního okénka byl zasažen dřevěným sloupem. Vůz se poté přesunul na opačnou stranu silnice, jejíž okraj v plné rychlosti přejel. A záhy narazil do stromu, jehož kmen přerazil, načež se převrátil v příkopě na bok.

„Skvělý! Teď už se zbývá zbavit jen toho druhýho vozidla!“ pronesl Pokorný.

„Já se vo to pokusím!“ řekl Vincent a upřel zrak na vozidlo se sklopenou střechou, ve kterém seděla čtveřice Němců.

KONEC ŠEDESÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI