Fyziologický problém

Fyziologický problém II.

Stalo se to asi tak. Narodil jsem se. Teda, jak já s oblibou říkám, porodil jsem se ve Vinohradské nemocnici. Už od raného mládí se projevovala má nesmírná touha všeho zakusit vlastní empirií. Například jsem zručně rozebral kolébku s ohrádkou, až jsem se ocitl na podlaze. Rychlá změna potenciální energie mne zaskočila ale neodradila od dalších pokusů, zakusit pravou podstatu. U věcí jsem míval úspěch, většinou nevydržely pod tíhou mojí píle. U osob a zvířat to bylo jiné. Každý se na poškleboval a žvatlal, až jsem nevěděl na čem jsem, pochopení nastalo ve chvíly, kdy jsem se vyčůral panu doktorovi přímo do náprsní kapsy a on změnil výraz z hodného pana na doktora zlého a naštvaného. Jak já jsem nasmál, samozřejmě to byl filigránský kousek mého všezjišťujího já. Další zkušenost, jenž formovala mé budoucí bytí byla kočičí slečna siamského původu sdílící s námi tytéž životní biotopy. Neúnavně jsem se snažil zapichovat postupně pastelky do jejího měkkého bříška, ne a ne ji jí tam zastrčit, až jsem dostal prackou drápatou, to bylo překvapení. Ono to kulaté, měkkoučké a na dotek příjemné stvoření dokáže radikálně a okamžitě změnit momentální prožitek.

Dlouho jsem nenacházel potřebu se vyjadřovat, vystačil jsem si rukama a pazvukama. Když jsem chtěl jíst, vzal jsem, co bylo po ruce a kousal a žvýkal, než má starostlivá maminka přinesla aspoň rohlík. Na pískovišti mezi dětmi, jsem byl oblíbencem spíše maminek než jejich potomků. Ony se snažily svým ratolestem zajistit stálý příjem živin, jenže ona děcka moc jíst nechtěla, zato já žral vše a všem. Nebýt zdravotní komplikací byl bych nejspíš měl klasické, pohodové a lehce nezáživné dětsví, naplněné chozením do jeslí a školky. Zato já již ve velmi ranném věku znal prostředí našich nemocnic. Když na to myslím, zjišťuji že jediný zážitek z dob totality mám z nemocnic. V té době mi komunisti ani nevadili.