Tři tváře

POUTNÍK

Nežiji život,
nýbrž pozoruji,
procházím,
vnímám a
nechápu.

(Bloudím)

V labyrintu otázek,
si stavím malý příbytek.
A na verandě každé ráno dochází mi,
že cesta ven zřejmě není.
Upadla v zapomění.
Stejně jako já.

A každou noc vyhlížím hvězdu,
návod,
nebo klíč.
Naivně.

Jsem jeden z mnoha otazníků.
Bloudící po světě

mezi slovy.


BUBÁK

Že nevím, jaký je úděl můj?
Že žiji obalen

v  celofánu?

(Příjemně šustí)

Myšlenky tyhle zapomínám,
házím do kanálu.
Spolu s pravidly,
zákonem,
standarty.
Svět vyhrál poukázku do lázní,
ale někdo spletl cestu.
Koupe se v hnoji.
A co já s tím?
Užiju si ho,
co můžu víc?
Chlast,
děvky,
žrádlo.
Špinavý
prádlo.
Stejně
umřu.
Na minuty, není sleva,
Naplňte košík,

u pokladny se platí

odvahou.

(A zboží dochází)


DĚVKA

Každou noc v jiným hotelu,
střídám přestrojení.
Pod postelí hledám podobu.
V šuplíku volím křehkost
svého srdce.
Občas přišiji pár nových knoflíků,
někdy jsou třeba záplaty.

(Kompromis není)

Chtěl bych být nahý.