Potravní řetězec

Hm, je to báječný pocit. Kapky krve mi stékají po bradě, vychutnávám si tu životodárnou tekutinu. Krev! Plní mi ústa a zatemňuje mysl. Malá holčička se mi svíjí v náručí. Co asi pociťuje, když mi tu tak mlčky umírá? Já se tiše raduji z její smrti. Kdyby mi tu z ní neunikal život, tak by se radovala z vlastního bytí. Třeba by měla i pěknou budoucnost. Blonďatá holčina s modrýma očima. Ach jaké klišé! Vždycky jsem věděl, že mám předpoklady k sarkasmu. Cítím se jako poeta, který píše svoji báseň inspirován (v mém případě) krví. Za modrookou krasavicí by pálilo určitě mnoho kluků. Úchylové, či naprostí ztroskotanci. Možná by se mezi nimi našla i výjimka potvrzující pravidlo. Zamilovala by se do onoho záhadného mládence. Pak by se ukázalo, že je to též upír, ale ne jako já! On by měl větší privilegium. Vysával by z ní energii den co den, noc co noc, minutu po minutě. Chudák malá by  si to neuvědomovala, že on je její životní láskou, ale zároveň i smrtí.

Je to smutný příběh. Aspoň světlovlásku ušetřím toho utrpení, který by ji stejně zabilo. Svým způsobem jsem spisovatel, který vidí osud této holčičky a proto jí píšu nový, aby tolik netrpěla. Ano, prokázal jsem jí tím menší službičku. Ach, jak já se umím skvěle ukecat. No hlavně, že si svoje činy dobře zdůvodním. Je to můj život, ne prokletí! Bylo mi to dáno do vínku a to přeci jen tak nezměním. Menší potravní řetězec, který podstupuji velice rád. V noci. Noc je magická, dává mi svobodu a víru v to, že budu žít na věky, jak z mladých, tak  ze starých. Jsem přeci na vrcholu potravního řetězce.