Naposled

Leží na zemi, v koutku schoulený,

myslí na ženy, na jejich proměny...

mé já v kaluži vlastní krve a slz tiše si šeptá,

že bude líp, že jednou se snad dočká...

Naděje, co poslední umírá, dávno je zdechlá,

teď řada je na něm! Jednou a navždy zavře svá očka..

ubrečená.

Nikomu nic neprovedl, jen sám nechtěl být.

Holky jsou proradné, už bude mít klid.

Nebyl hodný, nebyl zlý,

byl jen a pouze upřimný.

Hluboký dech,

to byl zas pech.

Do tmy zrak upírá,

krvavou dlaní slzy si utírá.

Už ne, už to nemá smysl, vydechne naposled,

do rohu se tisl, pomýšlel na nocleh..

Srdce se zastaví,smrt se pak přikrade,

dech se mu zatají, budiž vám příkladem.

Bezhlasně leží, do nicoty hledí,

není smutek, není žal, takto si to jistě přál..