ON a ONA

PÁR VYSNĚNÝCH MINUT

 

„Promiňte, už zavírám“

Otočila se a stál tam ON. Ten, kterého už tři roky marně miluje. Vlastně už to budou letos v létě čtyři roky. Nemohla tomu uvěřit. Proč teď? V tuhle dobu? Po půl roce?

„Ahoj“ řekl. „Promiň, nevěděl jsem, že už zavíráš“

„To nevadí“ řekla a usmála se. „Dáš si kávu?“

„Ne, děkuji. Přišel jsem za tebou Tě jen pozdravit“

Chvíli se odmlčel. Zdálo se, jakoby sbíral odvahu. Poprvé ho viděla nervózního.

„Máš dnes něco večer v plánu? Já jen jestli nechceš třeba zajít na večeři.“

Nevěděla, co má odpovědět. Stála jako přikovaná a koukala na něj. ¨

„ Ráda půjdu. Už mám docela hlad a nic jiného než koukání na televizi nemám.“

Pousmál se a řekl „tak to je dobře. Už jsem se bál, že mne odmítneš. Kdy tu končíš? Já, že bych si skočil ještě něco zařídit a pak Tě vyzvedl.“

„ Musím tu ještě poklidit, takže asi za hodinu, kolem osmé.“

„Dobře tak v osm jsem tu. Zatím ahoj.“

Usmál se a vkročil do ještě prosluněné zapadajícím sluncem ulice. Ona stála opírající se o pult, dívajíc se za ním. Přemýšlela, jestli to náhodou není jen sen. Ale nebyl, bylo to skutečné. Opravdu se ta chvíle, na kterou tak dlouho čekala, stala.

Počkat, ne tak zhurta, uvědomila si. V duchu si přemítala, co se právě stalo a co se asi dít bude. Přitom uklízela. Dnes jí to trvá opravdu dlouho. Je roztěkaná, vše jí padá. Má strach, je nervózní, ale srdce jí jásá.

 

PROBUZENÍ

 

Probudila se. Probudila se s pocitem štěstí. Už dlouho se takhle nevyspala. „Proboha, kde to jsem?“ Uvědomila si, že leží v cizím pokoji, v cizí posteli. Podívala se vedle sebe. Lůžko vedle ní bylo ustlané. Podívala se pořádně po celém pokoji.

Pokoj byl jednoduše zařízený. Vše se jí začalo vybavovat. Právě leží v jeho pokoji, v jeho bytě. Vybavil se jí celý včerejší večer. Vlastně večer a část noci. Podívala se na hodiny. Bylo teprve sedm hodin ráno. Slunce již svítilo naplno a ona se cítila svěží i po čtyřech hodinách spánku.

Vstala a přehodila si přes sebe jeho župan, který byl prosátý jeho vůní. Usmála se a vstoupila do úzké chodbičky vedoucí do obývacího pokoje spojeného s kuchyní. Obě místnosti byly zařízeny do moderního stylu. Usmívala se. Podobným způsobem si představovala jeho byt. Uprostřed pokoje stál tmavomodrý gauč. „Modrou ON má rád“, pomyslela si. Vlastně celý byt byl laděn do modra.

Spal na onom modrém gauči. Klidně spal, dokonce se i ve spánku usmíval. Co se mu asi zdá? Stála tiše dál a dívala se na něj. Byla šťastná, i když to mělo být třeba jen pro tento okamžik. Nevěděla, co bude dál. Nevěděla a trochu se i bála.

VEČER A NOC PŘEDTÍM

 

Vyzvedl ji chvíli po osmé. Musela odnést klíče od krámku do blízké kavárny. Celou cestu tam šli mlčky. Přemýšleli, kam půjdou, na co mají chuť. Nevěděli a bylo jim to jedno.

Z kavárny vyšli nějakým směrem. Vešli pak do první restaurace, která se jim líbila. Od té chvíle si povídali. Tedy spíše ON povídal a ONA poslouchala. Sem tam něco prohodila a ON povídal dál. Nevadilo jí to. Naopak. Poslouchala ráda jeho vyprávění o všem možném. ON byl samozřejmě rád, že ji může oslňovat.

Celý večer plynul tak hladce, až to bylo neuvěřitelné. Ale dělo se, stalo se to.  Měli dobré jídlo, k tomu dobré víno. Bylo jim dobře. Nakonec je číšník musel galantně vyhodit. Byla půlnoc, když odcházeli. Šli se projít a stále dál se bavili, smáli se. Byli jemně ovíněni vínem nebo spíše pocitem štěstí?

Pozval ji na skleničku k sobě domů. Vzhledem k tomu, že domů jí už nic nejelo a neměla dost peněz na taxi, přijala. Trochu se bála a nevěděla, co bude následovat. Vzali si taxi a odjeli k němu. Během cesty mu usnula na rameni. V polospánku ji odvedl domu, a jako malé dítě uložil do postele. Políbil ji na dobrou noc. Ještě chvíli cítila jeho přítomnost, než usnula s úsměvem na rtech.

 

A JAK TO VŠE ZAČALO?

 

Byl květen. Zrovna končila 3. ročník střední školy. Jako každé letní prázdniny se chystala na praxi. Většinou pracovala v hotelu. Tentokrát však dostala lukrativní nabídku pracovat na restaurační lodi na Vltavě. Přijala.

První den, kdy vstoupila na palubu, byl ještě měsíc do oficiálního otevření. Loď byla celý rok v rekonstrukci. Dalo by se tedy říci, že začala pracovat na zcela nové lodi. Ten den, ten první den, nezapomene.

Bylo zataženo a chvílemi pršelo. Loď byla stále ukotvena v docích v  Podbabě. ON i s její kamarádkou, která jí na loď dostala, ji vyzvedli u metra. Tehdy ještě netušila, že se právě do něj zamiluje. Připadal jí zvláštní a hlavně k němu po dlouhou dobu chovala vztah jako k majiteli lodi. Avšak v okamžik, kdy vstoupila na loď, projel jí pocit, že je tu správně a že tato loď bude v jejím životě hrát důležitou roli.

Celý den se uklízelo, stěhovalo, montovalo. Všichni se seznamovali nejen mezi sebou, ale i s novým prostředím. Tehdy byla ještě hodně nesmělá s malým sebevědomím. I když byla předtím 1 rok v Americe, což jí dalo v mnoha směrech nesmírnou zkušenost, neuměla se hned tak změnit.  Ale lepšila se a snažila se, co nejlépe zapojit do kolektivu.

Práci skončili pozdě večer. Všichni nasedli do svých aut a odjeli domů. Jí odvezl ON. Byla nervózní, ale brala to jako velkou poctu, že jí veze šéf domů. Bavili se o muzice, co kdo rád poslouchá, kdo je jejich oblíbeným interpretem. Byl to naprosto banální rozhovor, ale potěšil ji.

Měsíc po tomto dni se pak dodělávaly menší úpravy, opravy a různé zbývající dodělávky. Už se jen čekalo na první vyplutí.

 

PO MĚSÍCI

 

Propásla první vyplutí. V té době byla s rodiči na dovolené. Byla to jedna z posledních dovolených na další tři roky, ale o tom v té době nevěděla. Trochu toho litovala, avšak nečekala dlouho a už jela svou první jízdu. Bylo to koncem června. Jel se oběd, který vždy trvá okolo třech hodin. Oběd si objednala skupina asi čtyřiceti německých turistů. Velmi dobrá zkušenost hned na poprvé, jelikož umí jen anglicky a trochu francouzsky. Avšak zvládla to, díky pomoci svého kolegy. Poprvé objednávala a kasírovala. Na minulých praxích neměla možnost se k těmto činnostem dostat, proto jí ještě pár akcí trvalo, než vše zvládla bez nějaké pomoci. Poté to už brala automaticky a bez problému. Dokonce se postupem času naučila počítat italsky a pár slovíček německy.

 První rok na lodi byl pro ni tím nejhezčím. Ten rok se jezdilo hodně zajímavých akcí. S ostatními z lodi chodili hodně na různé večírky. Večírky byly divoké, ale taky hodně veselé. Někdy trvaly i celou noc. Však také, aby ne, když na lodi pracují samí muži. ONA ještě vždy s jednou svou kamarádkou (střídaly se každý rok) byly jediné ženy na palubě. Nestalo se tedy nikdy, až na pár výjimek, že by z večírků a z pozdně končících akcí jela sama domů. Pokaždé ji odvezl ON svým autem, nebo pokud se jednalo o večírek, zavolal taxi a doprovodil jí. Nemusel to dělat, ale dělal a tím jí čím dál více uchovával v naději.

Vždy se k ní choval jinak. Měli zvláštní vztah. Tento vztah nejde popsat slovy.  Bylo to něco, co věděli jen oni. Avšak zároveň si ani jeden nebyl jist, jestli to co cítí jeden, cítí i ten druhý. Nevěděli a báli se na to zeptat.

 

3 ROKY JE DLOUHÁ DOBA

 

Celou tu dobu pracovala na lodi. Ta doba byla a je pro ni z několika stran velmi důležitá. Její pocit tehdy v první den byl a je pravdivý. Tomu jedinému ví, že mohla a může věřit.

První rok strávený na lodi, jak už bylo řečeno, byl pro ni ten nejhezčí. Všechno bylo tehdy nové a ONA se postupně stávala součástí něčeho, čemu mohla věřit, kde se cítila skoro jako doma. Byl to rok hned poté, co se vrátila z Ameriky. Potkala tehdy pár nových přátel, se kterými je dodnes v kontaktu a ví, že se na ně může vždy spolehnout.

Druhý rok byl pro ni ve znaku těžké životní zkoušky neboli maturity. Ano, končila svou střední školu, a kdyby neměla za sebou lidi, kteří jí věřili a dávali jí energii, pravděpodobně by ji neudělala. Nakonec s celou touto podporou skončila s vyznamenáním, což pro ni znamená ten největší úspěch. Po škole měla v plánu odjet nebo aspoň jít na rok studovat angličtinu a poté odjet. Místo toho šla na vyšší odbornou školu. Potkala další přátele a poprvé se necítila méně cenná. Nikdo konečně nevěděl, co znamená ta malá jizva na horním rtu. Poprvé to nebylo vidět a nikdo se neptal. Doposud s tím bojovala. Ano narodila se s rozštěpem. Není to nic tak strašného, až na to neskutečné množství operací a ten pocit, že je ošklivá. A to ještě ONA měla tu lehčí formu. Copak asi Ti ostatní, co neměli takové štěstí, k tomu dobré doktory a maminku, která jí i přes všechny odpory masírovala jizvu a byla s ní vždy trpělivá.

Ale tohle vše bylo v tu dobu jen polovina její víry v samu sebe. Byl tu ještě ON, který jí říkal, aby si více věřila, jelikož na to má. Dodával jí energii možná i pocit jistoty a bezpečí. Nikdy se mezi nimi nestalo více než jedna pusa na tvář, jako díky a jejich jízdy autem. Ale jejich vztah byl zvláštní, byl jiný.

Třetí rok se vše jen zhoršilo. Byla sama, jako pomocná síla. Nikoho ON nenašel a její kamarádky odjely do ciziny. Vlastně jednu slečnu našel, ale s tou se pohádal a bohužel pro jejího kolegu, který se do ní zamiloval, ji vyhodil. Zůstala tedy opět sama. Ten rok se na lodi moc neobjevoval, Možná to byl další důvod, proč se cítila sama. Jelikož neuměla říkat ne, tak stále jen pracovala. Vlastně si myslela, že čím více bude na lodi, tím více ho uvidí. Tehdy ON více jezdil se svou druhou lodí, která o víkendech jezdila diskotéky. Chyběl jim barman, tak tam chodil na výpomoc. V jednom týdnu toho léta se jejich vztah nejvíce prohloubil, a tím i se více přiblížil konci.

Jednoho dne si řekla, že už nebude hrát jeho hru, že už tak dál nemůže. Byla na něj protivná a chladná. Jemu se to nelíbilo. Když mu řekla něco ošklivého, týden poté se tam neobjevil, až právě v onen pátek po diskotéce na té druhé lodi. „Její“ loď přistála o něco později než ta jeho a ON zanedlouho přišel a nabídl jí, že ji odveze, když chvíli počká. Souhlasila, jak jinak. Šli na tu druhou loď, ON si zařídil pár věcí a ONA vypila drink. Pak jí vezl domů. Tentokrát jí nepustil hudbu. Řekl jí tenkrát věci, které nevěděl ani jeho obchodní partner a kvůli kterým se pak cítila trochu provinile za její chování v předešlých dnech.

Bylo to tehdy poprvé, kdy ji pustil k sobě blíž a též to bylo naposled. Vlastně ho ani nezná a zároveň cítí, že zná. Ale není vina pouze na něm. ONA ho nikdy nepustila dál. Vždy po malých krůčcích. Ačkoli cítila, že mu může důvěřovat, nebyla si jistá, neměla tu jistotu, kterou ONA tolik potřebovala.

Na konci léta se zhroutila. Dlouho se snažila to skrývat. Snažila se skrývat probděné a proplakané noci. Opět jí pomohla matka. Sama v té době nebyla úplně v pořádku a možná proto věděla, co dělat. Zavedla jí k doktorovi. Začala brát léky a chodit na terapie. Paradox byl, že ON ji přistihl na lodi při telefonátu, kdy vše vysvětlovala svému otci a plakala u toho. Když ukončila hovor, zašel za ní a řekl, jestli nepotřebuje pomoc, že zná dobrého doktora. Co mu asi měla v tu chvíli říct. To je vše kvůli tobě. Neřekla mu to, jen mu poděkovala a odmítla. Pak už vše šlo rychle.  Našla si práci, samozřejmě přes matku, v krámku s kávou a odešla z lodi. Půl roku chodila na terapie. Poté přestala a přestala i s braním léků. Přestala, jelikož se po nějaké době cítila naprosto neschopná a vyčítala si, že s tím nedokáže bojovat sama. Celý ten čas po odchodu z lodi doufala, že na něj zapomene, že když nebude dýchat stejný vzduch s ním, že už pro ni nebude existovat. Dokonce mu poslala pohled z Amsterdamu, kde mu říká, že ho má ráda a zároveň i to, jak se cítí. Chtěla to udělat, aby si pak řekla, tak už to ví a nechce mně, tak už na něj zapomeň.

„Právě sedím na břehu jednoho s mnoha amsterdamských kanálů v mé oblíbené kavárně. Voda mi připomněla loď a s ní i tebe. Vlastně i tvá slova, že by se měly posílat pozdravy lidem, které máme rádi. Tak využívám této příležitosti, abych Ti řekla, že Tě mám ráda. I když nevím, jestli tvé chování ke mně bylo čistě přátelské nebo něco více. Říkal jsi mi vždy, že si mám více věřit. Zkouším to a snažím se. Proto Ti toto píši, jelikož mne trápí mé pocity, ale mám jim věřit? Nečekám tedy od tebe nic, jen jsem chtěla, abys to věděl.“

Povedlo se, přesně tak jak očekávala. Neodpověděl a ani to po něm nechtěla. Chtěla jen vědět na čem je.

Začalo se jí dařit. Už jí ho tolik věcí nepřipomínalo. Už na něj nemyslela pokaždé, když kolem projelo Subaru, když slyšela píseň, kterou ji pouštěl v autě. Vzpomněla si pouze tehdy, když se někdo zmínil o lodi. Vše se jí dařilo až do onoho dne, kdy ON přišel do krámku.

O 5 LET POZDĚJI

 

Nejsou spolu.

Už je to pět let, co od něj odešla. Odešla od něj po roce společného bytí, po roce štěstí, radosti, ale i po roce velkých lží.

Ano, lží. Lhal jí celý rok. Podvedl jí. Přitom jí však miloval. To ONA věděla. Cítila, že ji miluje. Myslela, že mu může věřit. Nemohla a už nebude moct. Miloval jí, ale byl slabý, aby bojoval s ženskými zbraněmi, které jsou někdy až moc kruté a zákeřné.

Hned první měsíc, co spolu začali chodit, se ON zapletl se svou EX. Bylo to na první velké akci, kde se sešla většina jejich kamarádů a přátel. Jedna přítelkyně jednoho z jejich přátel, přivedla sebou i jeho EX. Chtěla, aby se dali opět dohromady. Udělala to proto, že jí neměla od začátku ráda. A jeho ex? Ta už věděla jak na něj. Vždyť s ním byla něco přes 5 let předtím. Navíc to byla ona, kdo se s ním rozešel. Bohužel ONA v tomto s jeho EX nemohla bojovat. Jenže to ONA ani nemusela. Nevěděla to.

Na té akci se každý bavil zvlášť. Párkrát za ten večer spolu byli. Někdy mezitím se to stalo. Ex ho svedla. Bohužel to nebylo naposled. Poté mu stále volala, bombardovala zprávami a emaily. ON byl slabý a nedokázal odolat. Někteří lidé jsou zkrátka slabí a to i v případě, kdy již mají vedle sebe bytost, kterou milují a jsou s ní šťastni.

ON si to uvědomil. S jeho EX byl párkrát za asi 6 měsíců a jen z lítosti. Skončil to.

Dal jí klíče od svého bytu. Byla šťastná. Byli spolu už půl roku. Milovali se (tedy alespoň ONA, si to myslela) a to nejen citem, ale i fyzicky. ON byl jejím prvním, ONA byla jeho další v jeho dlouhém seznamu.

Po nějaké době, co žila s ním v jeho bytě, dostala anonymní zprávu. Byla to zpráva o jeho nevěře.  Byla to jeho EX, která nesnesla porážku, ale to však ONA tehdy netušila. Zprávu mu ukázala se smíchem, ale s trochou nejistoty. Jak byla naivní, když si myslela, že si někdo dělá z ní legraci, že jen někdo na jejich vztah žárlí. Jenže to se spletla.

Vše jí hned řekl. Nic nezapíral. Nevěděla, co má dělat. Byla v šoku. Vše se jí zhroutilo. Uvědomila si, že celou tu dobu žila ve lži. Možná, kdyby jí to řekl tehdy, možná by mu odpustila. Nyní se však zvedla, podívala se naposledy na něj, otočila se a odešla. Cítila jeho pohled v zádech. Nesnažil se jí bránit. Věděl, co se stalo, co udělal, že jí ublížil. Doufal, že snad později mu odpustí.

Zabouchla za sebou dveře od jeho bytu, od jejich vztahu. V jednu minutu ho milovala, v té druhé už nenáviděla. Chtěla se probudit z toho zlého snu, z té noční můry.

Avšak přeci jen v té noční můře štěstí měla. Dokončila školu a už jí tedy nic nebránilo v tom, aby odjela. Už jí nic tady na tom místě, kde žije ON, nedrží.

Už nemusí dýchat stejný vzduch s ním, už se nemusí bát, že ho na nějakém rohu potká. Nyní si může splnit svůj sen. Už může odjet.

Odjela. Odjela na druhý konec světa. Odjela do vysněné Austrálie. Její rodina zde má příbuzné. Pomohli jí. Usadila se. Zvykla si. Začala zprvu pracovat v kavárně. Později v hotelu. Její práce ji bavila. Chvíli jí trvalo, než si zvykla na tamní život. Na život bez své rodiny, daleko od své sestry, která jí tolik pomohla, která jí dodávala tolik energie.

Jednoho dne ráno se probudila a vše bylo v pořádku. Byla šťastná, měla radost, zvládla to, překonala vše. Tam na druhém konci světa našla zase samu sebe. Potkala mnoho nových přítel. Začala nový život.

Mezi jejími novými přáteli, byl i její partner. Dlouho se o ni snažil. Dlouho o ni bojoval, než mu ONA dovolila se k ní přiblížit. Než ONA získala odvahu opět milovat, i když ne tak hluboce. Nikdy nebude Australana milovat tak, jako jeho. ON je navždy v jejím nitru uzamčen na tisíce západů a ostatní budou je Ti druzí. Ublížil jí, ale její cit k němu už nezmizí.

Australan jí dal jistotu a bezpečí. Dal jít to, co jí chybělo k vrcholu jejího momentálního štěstí. Australan jí miloval. ONA jeho svým způsobem též. Věděl, co se jí stalo. Chápal a toleroval. Asi díky jeho trpělivosti spolu byli šťastni. Měli spolu zvláštní vztah. Byli jako nejlepší přátelé, kteří se mají rádi.

Australan byl právní zástupce, ONA měla významnou pozici v marketingovém oddělení v hotelu. Měli krásný společný domov. Bylo to až neuvěřitelné. Bylo to jako z těch romantických kýčovitých filmů. Jenže tentokrát se to opravdu dělo.

Byli spolu zhruba 5 let. Nic netrvá věčně, hlavně ne takovéhle štěstí. Jak by to bylo krásné, kdyby již našla klid. Ale ten den přijít musel.

Už delší dobu tušila, že se něco děje. Tehdy ho našla ležet na zemi. Omdlel. Bylo mu špatně. Už týden věděl, že má rakovinu. Nádor na mozku. Neoperovatelný. Má pár měsíců. Možná půl roku, pokud vše půjde dobře.

Bylo to tu zas. Nevěděla, bála se. Byla mimo. Její svět se opět hroutil pod rukama.  Její rodina ho ani nepoznala. Měli jí jet navštívit při jejich dovolené. Měli spolu jet na cestu po Evropě. Už nepojedou, Australan umírá.

Asi měsíc poté strašné novině, přišla jedna šťastná. Zjistila, že je již 3 měsíce těhotná. Oběma to zvedlo náladu. Dodalo jim to sílu bojovat. Australan bojoval o to, aby mohl ještě vidět své jediné dítě. Zbývající půl rok utekl jako voda. Australan podstupoval léčbu chemoterapií, která mu působila velké nevolnosti, ale byl o něco lepší. Těšili se na to malé, ale zároveň se báli. Báli se konce. Co bude pak? Kdy přijde ten zrádný konec?

V posledním měsíci těhotenství přijela její sestra, aby jí pomohla. Přijela se postarat o ni, aby ONA se mohla starat o Australana. Sestra si s Australanem rozuměla. O to, to bylo těžší. Je smutné, že tak hodný člověk musí skončit takhle. V bolestech, v omámení ze všech těch léků. Ale měl jí, kterou miloval, která mu dala jediného syna. Ano, narodil se jim syn.

Ještě pár měsíců uběhlo, kdy Australan mohl trávit čas se svým synem a chovat ho na prsou.

Poté jednou večer, kdy leželi již v posteli, jí řekl, že ji miluje. Řekl jí vše. Řekl jí, jak moc si jí váží, jako moc si váží všeho, co pro něj udělala, jak je mu líto, že ji nechává opět samotnou. Řekl jí, že ví, že vždy byl ten druhý, ale věděl, že ho má ráda. Řekl jí, že ví, že vychová jejich syna dobře, že se o něj dobře postará. Řekl jí, ať se vrátí a je šťastná, ať bojuje za svou lásku. Řekl jí, že na ní dá pozor. Řekl jí díky. Políbil jí a usnul.

Ležela chvíli vedle něj a nemohla věřit, nebo spíše nechtěla tomu, co jí právě řekl. Plakala. Cítila, věděla, že je konec.

Otočila se k němu. Ještě dýchal. Ještě tu byl s ní. Objala ho a v objetí usnula. Během noci odešel. Jeho srdce přestalo bít. Už tu nebyl.

 

Vstala, vzala svého syna do náruče a vyšla na zahradu. Byl krásný prosluněný den. Stála na zahradě s dítkem v náručí celá v černém. Loučila se.

Sestra na ni zavolala „Už je čas“ Otočila se a řekla sbohem. Nasedly do auta. Jely na útes. Na místo, kde jí Australan poprvé políbil a ONA získala odvahu do nového vztahu. Šla sama jen s ním. Chvíli stála a v myšlenkách se vrátila do posledních pár let, měsíců, týdnů a dnů. Do chvil, kdy byli oba šťastni. Hodila ho do moře. Vítr jeho prach roznesl po celé hladině. Voda ho unášela dál a dál, tak jak si to Australan přál.

Nasedla do auta. „Už můžeme jet. Už mne tady nic nedrží. Už jsem připravena se vrátit a čelit svému dalšímu osudu.“

Za necelé tři hodiny, již seděly v letadle do Singapuru, kde měly přesedat na letadlo domů do Prahy. Sestra se těšila, ale věděla, že ONA to nemá lehké.

ONA se bála, ale bála se s určitým pocitem radosti. Po letech se vrací domů.

 

NÁVRAT ČI JEN MALÁ ZASTVÁKA PŘED DALŠÍM ODCHODEM?

 

Vrátila se. Je zpět doma. Vždy to bude její domov, i když bude někde na druhém konci světa. Praha vždy bude jejím domovem. Už když dosedlo letadlo na zem, nasála tu magickou atmosféru. Nervozita ze setkání po dlouhé době s rodiči a přáteli z ní spadla. Začala se těšit. Na letišti na ně se sestrou čekali rodiče a sestřin muž. Objala se s rodiči. Matka plakal radostí a dokonce i otec měl slzy v očích. Měli radost, že jí opět vidí a i s vnoučkem, kterého si matka tolik přála.

O Australanovi nepadlo ani slovo. Oni se báli zeptat a ONA nebyla ještě připravena o něm mluvit. Ve vzduchu byla cítit lítost, že on tu s nimi být nemůže. Nikdy ho její rodina nepozná. Jejich syn nikdy neuvidí svého otce. ONA bude navždy postrádat nejen otce jejího syna, ale svého nejlepšího přítele.

Mělo se to stát. Mělo to tak být. Měla to napsané v osudu. Je zvláštní, jak každý člověk má svůj osud. I když někdy na něj nevěří, vždy se osud objeví. Každý má svůj osud, ač se někomu může zdát, že ten má lehčí a ten má těžší život, je to každého z nás osud, náš život. My si určujeme, jakou cestou osudu se vydáme.

ONA má tento osud, tento život a přijímá ho takový jaký je. Za těch 30 let jejího života toho prožila hodně. Co jí čeká dále, netuší, ale je zpět tam, kde vše začalo. Avšak s rozdílem, že už nikdy nebude sama. Má syna, o kterého se musí postarat, který je nyní jejím smyslem života. Již se nemůže ohlížet jen sama na sebe. Už musí volit cestu vhodnou pro jejího syna, pro jeho budoucnost. Rozhodla se tedy zůstat zde, alespoň než syn vyroste, s podporou jejích rodičů. Sestra se svou rodinou žije částečně v Praze částečně v jiné zemi, ale stále jsou si na blízku.

Po nějaké době strávené zpět tady doma, si našla útulný podkrovní byt s velkými okny a sluneční terasou. Přesně takový, jaký si vždy přála. Měla i příjemnou, časově nenáročnou práci. Byla velmi spokojená. Co se týče mužů, nějací se našli, kdo by chtěli s ní být. ONA však po vážném vztahu netoužila. Už ne. Byla šťastná tak, jak je. Prožila dva vážné vztahy a pro jiné už v jejím srdci místo není. Už tam má tři, JEHO, Australana a svého syna. Nechtěla se už znovu zklamat. Nebyla sama a ani nechtěla svého syna vystavit dalšímu zklamání.

Žila spokojeně. S rodiči si ještě otevřela malou kavárnu. Byl to její koníček, spíše než práce. Práci již měla. Kavárnu vedli její rodiče. Brzy kavárna měla známku nejlepší kávy ve městě. Takhle tu žila a na nic nemyslela, nic jí nechybělo. Avšak jen do chvíle, kdy bylo jejímu synovi 6 let.

Byla se synem ve městě, když potkali poprvé za celou tu dobu známého, ještě z doby, kdy byla s ním. Překvapilo ji, že se k ní onen známý hlásí, že ji po těch letech poznal. Chvíli se spolu bavili a on se zmínil o něm. Řekl, že zrovna je na cestě za ním na loď a jestli nechtějí jít s ním. Váhala, nevěděla, jestli je to vhodné, ale byla zvědavá. Navíc se aspoň její syn projede poprvé na lodi.

Při cestě se zeptala co ON. Zeptala se, aby byla připravená na setkání s ním. Známý jí odpověděl, že ON, ihned poté co se dozvěděl, že odjela, odjel též, ale na Kubu. Otevřel si tam bar na pláži. O tom vždy snil. Vzpomněla si, jak jí o tom zasněně vyprávěl, jak o tom básnil. Byla ráda za něj, že si ten sen splnil. Poté jí však známý ještě řekl, že měl poměr s nějakou Kubánkou, ale před půl rokem se vrátil s tím, že ONA je tou jedinou, že bude celý život pykat za to, co udělal. Ona je pro něj ta pravá.

Nevěděla, co má říct, jak se má tvářit. Najednou znejistěla a nevěděla, jestli to setkání byl dobrý nápad a jak to bude probíhat poprvé za tu dlouhou dobu, poprvé po 11 letech. Dále už pokračovali v cestě mlčky.

Dorazili na loď a ON tam nebyl. Šel něco vyřídit do kanceláře. Už tam nebyl nikdo, koho znala, jen kapitán a kuchař. Přivítali ji tak mile, že to nečekala. Byla ráda, že je vidí. Kapitán se hned ujal jejího syna, aby mu ukázal, jak se loď řídí. Syn byl nadšený a ONA měla radost, že vidí svého syna šťastného.

Po chvíli i ON přišel. Zůstal stát ve dveřích. Nemohl uvěřit, že jí vidí. Myslel, že je to jen přelud, halucinace. ONA byla k němu zády. Seděla a povídala si s oním známým. Avšak v moment, kdy vstoupil, věděla, že tam stojí. Cítila jeho pohled. Byl to stejný pocit, jako tehdy, když odcházela.

Otočila se a usmála. Polil jí pocit úlevy a štěstí. Objali se a políbili, jakoby se nikdy nerozešli. Tohle nečekala. Znejistěla. Něco je jiné. Má syna a ON to neví. Syn přiběhl nadšený k ní a hned jí říkal, co vše zažil. ON byl překvapený. Nevadilo mu to. Byl nejistý, ale byl i rád, že je zpátky, že jsou spolu, nebo aspoň v to doufal.

Chvíli trvalo, než spolu začali opět žít, než se obnovila jejich vzájemná důvěra, ale byli spolu a byli šťastni. ON nakonec i získal roli otce jejího syna.

Osud jí konečně dopřál to, po čem tolik a tak dlouho toužila. Konečně měla klid a byla šťastná.

Bouře jejího života ustala.

Už je to jen ONA a ON.

 

---