To kdybych tušil

Na melodii Nohavicovo Mikymauze

1.
Každý den lidstvo hází na stěny tuny hrachu.
Každému něco schází, žijem jak červy v prachu.
Proč nikdo války nechce a přesto všichni válčí?
Proč nikdo neřekne mi o co tu vlastně kráčí?
Proč všichni prohráváme v naší hře o životy?
Než tahleta hra skončí přijdem o vlastní boty.
Život je falešný hráč - má v rukávu tři esa.
Proč není šance vyhrát a není šance přestat?
To kdybych tušil.

2.
Celý svět okolo nás je prázdné zrcadlení.
Tam, kde teď vidíš hvězdu, už dávno žádná není.
Svět jede na rezervu a brzdy nefungují,
jenomže nejde říci: "Promiňte vystupuji".
Každý den hledám důvod proč měl bych znovu začít.
Není proč, není pro co a mně to musí stačit.
Pod tíhou nákladu, který se na mně valí
sám sobě divím se, proč to tu nezabalím.
To kdybych tušil.

3.
Já chtěl bych vlastnit křídla, já chtěl jsem vždycky létat,
jenomže donucen jsem plazit se bahnem světa.
Jaký v tom všem je smysl? Co naději mi skýtá?
Já chtěl bych něco víc než místo u koryta.
Zvedl jsem telefon a křičel do sluchátka,
že chci jen něco vědět a že to vezmu zkrátka:
"Proč celý lidský život je jedno utrpení?
Proč člověk žije krátce a pak už navždy není?"
To kdybych tušil.

4.
Proč všude okolo mně je jenom pustá zloba?
A to, co zdá se krásné jsou jenom prázdná slova?
A proč se z lásky stává pomalu těžký zločin?
Proč člověk vyškrábe vlastnímu bratru oči?
Pravda je vzácný zboží v tomhletom světě všivém.
Někdo si popláče, někdo to léčí pivem.
Někdo si zakleje, někdo jde ke zpovědi.
Co však má dělat ten, kdo chce znát odpovědi?
To kdybych tušil.

---