První I.

Neumím psát, jsem slepý krásným řádkům, ale píšu rád.

Jednoho dne z nudy
ven sem vytáh mury.

Lidi na mě civěli,
to sem neměl ponětí
obklopen byl havětí.

Zrůdy dneška,
"co to děláš?"
"Poď sem kam deš?"

"Jak si to chlapče představuješ ?!"

Proč tu sedíš po ránu?
Ruku ve džbánu, pivo nikde !

Došel chlast.

Lidi jsou dnes zkažení,
každý hledíc si jen svého
úzkost v alkoholu utápí.

Nikdo neví, avšak tušší
brzký konec, bude tu hned
věř mi, chlapče !

Život nechutná sladce.

 

---