Reflexe Teorie a Etiky Soicální práce II.

Sociální práce na ulici

Metody práce ve streetworku aneb jak to dělat v praxi

Zuzana Bednářová, Lubomír Pelech

Tuto knihu jsem si vybral, protože s terénní sociální prací žádné zkušenosti (tedy pokud nepočítám mnohé zásahy nepřizpůsobivých občanů a uživatelů drog do mé svobody) nemám.  Chtěl jsem se dozvědět, co to streetwork vlastně je, jaké využívá metody a hlavně, jestli bych mohl být streetworkerem.

            Popravdě řečeno, ačkoli jsem se dověděl mnoho nových informací, nevěřím tomu, že bych se mohl uplatnit jako dobrý terénní sociální pracovník. Čímž samozřejmě neříkám, že si to nechci zkusit, jelikož člověk je mírou všech věcí.

            Proč? Nedokážu si představit svůj první kontakt s potencionální skupinkou klientů. Nevím, čím je to způsobeno, jestli nějakým blokem, komplexem či prostě strachem, ačkoli problémy v běžné komunikaci nemám, až na občasné koktání a zadrhávání se. Asi by to mohlo vyznít tím způsobem, že určitými skupinami opovrhuji, ale pravda to rozhodně není. Proč? Velmi živě si místo nich dokážu představit sebe nebo své blízké.

            Ale abych přešel od soukromých pocitů k realitě a racionálnu, musím říci, že streetwork vidím jako podstatnou část sociální práce, kvůli neopomenutelným problémům naší společnosti- potíže s menšinami, drogy… Jen mě zaráží, že tento obor není státem dostatečně dotován. Přeci jen, hasí-li člověk společenské problémy, měl by mít alespoň na vodu. Ačkoli, co v naší zemi je dostatečně placeno…  A samozřejmě, streetwork zajisté je plnou studnicí zkušeností už jenom pouhým kontaktem s asociálními lidmi.

            V čem vidím přínos této práce pro společnost? Vidím to tak, že společnost, když ustanovila jistá pravidla a mantinely, tak sice počítala s tím, že tu může být někdo, kdo se může oněm pravidlům může vyhnout a vymykat( tak vznikla vězení apod.), ale už nepočítala se vznikem jakéhosi ,,znovunavrácení“ jedince do společnosti- i těch, kteří se vyloučili z vlastní vůle- závislí a pod. A toto myslím je jádro pudla. Vezměme si příklad ze zvířat. Když vyloučí jedince, tak navždy a více se o něj nestarají. Pokud ano, tak o jeho maso. Ve výsledku se nám tedy ve společnosti pohybují nezačlenění jedinci, kteří buď přežívají, jak se dá(nebo po svém- drogy, alkohol..), nebo škodí. A teď myslím přichází možnost uplatnění streetworkera. Ne ve smyslu, že jako rytíř pobije ohnivým mečem veškeré zlo, ale kdy jako jakýsi anděl se pokusí zachránit padlé duše. Zní to sice jako myšlenka katolizace, ale mám tím na mysli najít klientovi alternativní cestu jeho života. Jak bych se o to já chtěl eventuelně pokusit? Jako nejschůdnější metodu vidím časté, krátkodobé setkání- zprvu nezávazný ,,pokec“ a následně ho nasměrovat tam, kam je potřeba. Jak? Motivovat ho cukrem a bičem. A samozřejmě místo zde najde úsloví něco za něco. Jsem zastáncem tvrzení, že lidé jsou v podstatě dobří, jen musí být občas chytnuti pod krkem, aby se tak i chovali. Převedeno do reality, když se lidem sáhne na peníze, udělají dosti.

 Abych posledních pár řádku uvedl do praxe, zavedu sebe do situace streetworkera, který se snaží dostat uživatele drogy na odvykací kúru nebo alespoň do K-centra. Po prozkoumání prostředí, v němž se budoucí klient vyskytuje, bych se snažil k němu přiblížit. Prakticky nevím, jak bych měl začít konverzaci; jestli mu nabídnout ,,na uvítanou“ stříkačky nebo jídlo, pití či s ním jen tak mluvit. Ale abych se držel svých myšlenek, v tomto případě bych postupoval systematickým kontaktem, při prvním bych nabídl jídlo, jelikož nejen perníkem živ je člověk. V dalších setkáních bych mu pokoušel vnutit čisté stříkačky, ovšem pouze pokud se bude pravidelně dostavovat do K-centra. A abych podpořil jeho zájem, mohl bych mu nabídnout teplé jídlo a jakési volnočasové vyžití jako ping pong apod., bude-li možno.

Vím, představuji si to jako Hurvínek válku, můžou se naskytnout více či méně očekávatelné události od nedůvěry, nevraživosti po agresivitu. Musím také vzít v potaz, že závislost na drogách není jen jeden problém závislých. Častá myslím může být prostituce, rodinné problémy či potíže se zákonem, takže má činnost pravděpodobně nebude omezena jen na rozdávání stříkaček. Je dost možné, že budu spolupracovat s policií a úřady. Ačkoli výsledek může být velmi odlišný, domnívám se, že zde uvedený rámec, vzor by mohl být správný. Ale co kdyby pomoc nechtěl, odmítal ji? Nevím, co pak. Pokud bych nepomohl, nemohl bych přeci být sociálním pracovníkem, ale na straně druhé, nemohu člověka nutit do něčeho, co nechce. Nedej bože, kdyby se mi onen člověk ufetoval a já věděl, že kdybych ho nutil, žil by.

Prozatím se v budoucnu nevidím jako streetworkerem, ale kdyby byla možnost být se zkušeným pracovníkem a sledovat ho při práci, přijal bych ji.

Petr