Reflexe Teorie a Etiky Sociální práce VII.

J. Křivohlavý

Psychologie zdraví

Placebo, Placebo efekt

            Vybral jsem si téma, které může vyznívat ryze medicínsky, ale mým cílem je zamyslet se nad tím, jestli i sociální pracovníci využívají vědomě či nevědomě podobných metod či skutků. Tím samozřejmě nemám na mysli, že pracovník při rozhovoru vytáhne z šuplíku hrstku prášků a nabídne je klientovi se slovy, že pak již bude vše v pořádku.

            S ,,lékem“ Placebo souvisí placebo efekt, který způsobuje subjektivní zmírnění či vyléčení jakéhokoli zdravotního problému. Jenomže, jakou to má souvislost se sociální prácí? Myslím, že zde je určité pojítko. Kupříkladu v situaci, kdy klient dorazí k pracovníkovi a očekává jakoukoli pomoc. Myslím, že stačí říci pár slov a klient pocítí obrovskou úlevu, ne-li vyřešení situace. Ovšem lze i naopak, kdy my sami klientovi řekneme (podáme onen lék), že pokud udělá co, řekneme, vše se zlepší. Toto tvrzení je samo o sobě velmi diskutabilní, neboť se zde otvírá velký prostor pro chyby nebo jakousi snahu opanovat, vést klienta. Ale na druhé straně se dá placebo efekt v tomto smyslu vidět jako pozitivní prostředek k tomu, aby klient neztrácel naději. Ano, opět to je velmi kontroverzní, nasadit klientovi klapky a růžové brýle, nicméně jsem zastánce principu, že nesprávná řešení mohou být v některých případech dobrá. Jistě, ocitám se na velmi tenkém ledu, protože záleží na mnoha okolnostech, jak na povaze klienta, prostředí, tak i na pracovníkovi samotném. A přeci jen, stát se může cokoli.

            Může se zdát, že nasazení oněch brýlí koliduje s milosrdnou lží. Ad absurdum, pokud klientovi na smrtelné posteli budu vyprávět o tom, jak krásné jest žít, že nemá cenu se ještě odepisovat, protože existují určité hodnoty a pocity, pro které se vyplatí žít za jakékoli situace, tak z toho mám právě pocit, že mu dávám to placebo, brýle, a ještě mu navíc lžu. Vždy, když jsem toto dělal, tak mě nejvíce rmoutil pocit lhaní. Matkou jsem byl vychováván k racionálnímu, chladnému pragmatismu, který ve mně docela (až se tomu bráním) zakořenil, takže pokud dělám něco podobného, tak vždy cítím velký pocit viny.

            Pokud mluvím o takovémto tématu, nebylo by na škodu zamyslet se i nad negativním výsledkem užití placeba sociálním pracovníkem. Myslím, že nebezpečí ve smyslu  ,,vystřízlivění“ klienta není nereálné. Přeci jen, každý lék, ať je jakkoli silný, vždy odezní. Čili tím chci říci, že pokud by stalo, že klient přestane důvěřovat pracovníkově kúře, tak to může mít pro oba velké následky. V čem? Klient může ztratit veškerou důvěru k pracovníkovi, může od něj odejít, může spadnout do ještě hlubší deprese, než se nacházel, nebo už nikdy pomoc nevyhledá. Jisté je, že to je velmi smutné. Ale neměli bychom zapomenout na pracovníka. Kromě možného vyloučení z práce (při nejhorším), to pro něj může znamenat osobnostní úpadek ve smyslu ztráty určitých hodnot a metod, které zastával. Nebo v širším kontextu přenesení deprese z neúspěchu na jiné klienty, což myslím, dělá většina z nás často, že osobnostní výpadky a selhání projeví v komunikaci s jinými buď skleslostí, apatií nebo agresí. Inu, pro dobrotu na žebrotu. Pokud budu hovořit z vlastní zkušenosti, tak se mi několikrát stalo, že jsem se pokoušel do svých pracovních metod zavést něco z placebo efektu (omlouvám se, ale nerad bych byl konkrétní), ale bohužel, obrátilo se to pro ti mě, naštěstí klientovi to neublížilo, ale já jsem vcelku dosti  narazil.

            Co se týče mého chápání, tak mi pojmy placebo efekt, poblouznění klienta a taková velmi jemná milosrdná lež tak mi trochu splývají. Tedy obecně, toto ano nebo ne? Nejsem sice sociální pracovník, ale myslím, že z hlediska využitelnosti v sociální práci není tento postup moc šťastný. Přeci jen, ocitáme se na velmi tenoučkém ledě, kde navíc hrozí klientovi velké riziko emočního strádání, pokud něco nevyjde, zvlášť když platí zákon schválnosti. Jak jsem řekl, sice toto není šťastné, ale pokud není jiného východiska, postupu a řešení, tak by nejspíš nebylo správné postávat v rohu. Myslím, že v životě člověka budou situace, kdy potřebuje vidět světlo na konci tunelu. Naději. Tedy má odpověď zní, ano. Ale druhým dechem dodávám, kdy je to nutné či potřebné.

            Závěrem, zařadí se tyto postupy do mého repertoáru nabízených služeb? Velmi se bojím, že klientovi ublížím. Ale na druhé straně, bez chyb není správnosti, a když vím, čeho se vyvarovat a jak to či ono používat, tak říkám ano. Byť to uložím někde v koutku šuplíku.

Petr